Hlavní obsah

Mádl je přesvědčivý Konfident

Novinky, Stanislav Dvořák

Retro komediím, zdá se, odzvonilo. Krátce po ne zcela přesvědčivém snímku Dont stop přichází další vážný film o socialismu, vyrobený v koprodukci se Slováky a Poláky - Konfident. Stačí slušně napsaný scénář, dobře vybraní herci a tři čtvrtě je hotovo. Jen nevymýšlet krkolomnosti a respektovat historická fakta.

Foto: Continental Film / Ctibor Bachratý

Jiří Mádl a Michaela Majerníková

Článek

Jiří Mádl se z podivných teenagerských rolí vypracoval na solidního herce. Ve Čtyřech sluncích naznačil, že kromě nenáročné komerční komedie zvládá i jiné polohy, a v Konfidentovi opět rozšířil repertoár - ukázal se jako poněkud ustrašený posmutnělý mladík Adam, který se chtěl jen věnovat svým technickým koníčkům, ale žil v době, kdy právo na soukromí neexistovalo.

StB si ho vyhlídla jako perspektivního radioamatéra už na vojně a postupně došlo až na nabídku, „která se neodmítá“ - v mafiánském stylu jako v románu Kmotr, jen tentokrát nešlo o Sicilany, ale o estébáky.

Ze strachu o budoucnost a o snoubenku Adam podepíše. Odposlouchává pak spoluobčany a komunisti mu občas hodí kost - přednostně služební  byt či téměř nedostupný telefon. Adam ale není taková sketa. Tuší, co je špatně, jen nemá odvahu udělat víc, než že občas nenápadně sabotuje odposlouchávání. A není mu do zpěvu, svou práci tají, ale žena něco tuší a začínají se odcizovat. Následují další léčky a podrazy.

Předstírání, lži, odcizení

Mádl se při hraní drží zpátky, mluví více ztrápenými obličeji než slovy. Tahle role mu rozhodně sedla. Představitelé vedlejších rolí rovněž hrají na výbornou  -  Ondřej Vetchý jako „soudruh major“, cynický podrazák předstírající kamarádství, který už snad ani sám nepozná, kdy se přetvařuje. Budař jako jeho snaživý zástupce, ohebný „přizdis...“, a v neposlední řadě neznámá Michaela Majerníková, která hraje spíše živočišnou manželku, jež jako by si moc neuvědomovala, co se kolem děje, a jakou cenu zaplatí za její studium.

Scénář je hlavně v první polovině takřka strhující. Hlavní postava čelí léčkám režimu a postupně se realisticky formuje až do stavu kolaboranta, na kterého je vyvíjen tak velký tlak, až hrozí výbuch. Divák by se rád dozvěděl i to, co vlastně motivuje „majora“ v jeho zrůdnosti, ale film je i tak dost dlouhý.

Ojediněle se autor pokusí i o humor, který ale hutnou neveselou atmosféru snímku spíše narušuje. Naopak k ní hodně přispívá dobře zvolená hudba, s výjimkou klasického rocku Creedence jde hlavně o depresivní akustické náladovky vystihující život v šedém paneláku za šedého režimu.

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám