Hlavní obsah

Exšéf státní opery Vocelka: Chtěl bych politiku trochu zkulturnit

Právo, František Cinger

Bývalý šéf Státní opery Praha kandiduje v Praze 10 na senátora za Věci veřejné. "Byl bych pro zákon, aby jedno procento z hrubého domácího produktu šlo na kulturu. O to se budu prát," prozradil v rozhovoru pro Právo Jaroslav Vocelka.

Článek

Proč jste si jako kandidát na senátora vybral právě Věci veřejné a proč Prahu 10-Vršovice?

Přiznám se, že jsem si Věci veřejné nevybral, strana mě oslovila sama. Vršovice proto, že tady od roku 1986 bydlím, naproti Slavii, dneska Tesku. Dlouho jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem nabídku přijal. Už proto, že jsem od 1. července v důchodu a moje finanční zázemí mě činí celkem nezávislým. Nyní se ponořuju do problémů, o nichž jsem neměl vůbec tušení, a přitom jsou pro nás, kdo tu žijeme, tak důležité.

Říkáte, že chcete zúročit své životní zkušenosti v politice. Kterou oblast máte za tu nedůležitější?

Třicet pět let jsem se pohyboval mimo jiné v ekonomické sféře kultury, zejména v divadle, proto vím, že celých jedenadvacet let byla sféra kultury podceňována. Musím říci, že moje debaty jako ředitele Státní opery Praha s ministry byly většinou tristní, protože nebyli vůbec v obraze, s výjimkou Pavla Dostála. To byl jediný ministr, který byl obětavý, úžasný, byl srdcem divadelník.

Takže jste se dal do politiky, abyste ji zlepšil?

Samozřejmě ji chci trochu zkulturnit. Doufám, že se mi to podaří. Byl bych rád, aby byla laskavější a přijatelnější pro občany této republiky, aby to nebyly neustálé agresivní střety, což lidi jen dráždí.

Senátoři se snaží být pojistkou při tvorbě zákonů. Jakou máte jako dlouholetý ředitel Státní opery Praha zkušenost se zákony podmiňujícími ekonomický a kulturní život?

Ono jich zase tolik nebylo. Fakt je, že některé, které přicházejí ze Sněmovny, jsou nehotové. Jsem rád, že právě Senát to může změnit, i když jeho připomínky se vrací zase zpět do Sněmovny, která je často přehlasuje. Byl bych pro zákon, aby jedno procento z hrubého domácího produktu šlo na kulturu. Dobře vím, že kultura je ve všech směrech podfinancovaná. O to se budu prát. Měl jsem možnost mluvit třeba s ministrem kultury v Tunisu, kde bylo kdysi Kartágo, a u nich je to jedno procento naprosto samozřejmé, i když se jistě můžeme bavit o tom, co to je jedno procento z HDP u nás a v Tunisu. On se ale moc divil, že to je u nás stále kolem půl procenta.

Vím, že jste se ve Státní opeře držel zásady, že lidi tu nejsou pro vás jako ředitele, ale vy pro ně. Což zní pomalu jako volební heslo, přitom voliči mají dost zkušeností, že se jim politik po volbách ztratí z dohledu. Jste přesvědčen, že to dokážete změnit?

Přesvědčen jsem, ale dobře víme, že od teorie k praxi je někdy cesta dlouhá. Moje snaha je ovlivnit celou řadu věcí a nejen v kultuře. Prosadit zájem lidí ve Vršovicích. Zlepšení životního prostředí. Mám docela silnou vůli, což jsem si ověřil. A nemám co ztratit, nikdo mě nemůže „řídit“. Jistě, chci být korektní ke straně, která mě navrhla. A věřím, že se mi to podaří.

Byl jste produkční v Krátkém filmu, v Laterně Magice, po listopadu jste v rámci Českého uměleckého studia řídil Český soubor písní a tanců, Černé divadlo Jiřího Srnce, Komorní balet Pavla Šmoka a Komorní operu Praha. Byl jste také ředitelem Středočeského divadla v Kladně. Co jste si z té doby odnesl?

Moc. Nejvíc zkušenost. Setkal jsem se se spoustou bezvadných lidí. Měl jsem možnost hodně věcí konzultovat, poučit se a věřte, že je to nezapomenutelné. Vše jsem pak uplatnil, když jsem řídil Státní operu Praha.

Vím také, že se nechcete zaštiťovat osobnostmi, s nimiž jste pracoval, ale na kterou nejvíc myslíte?

Určitě na režiséra K. M. Walló, na Ladislava Rychmana. Dlouho jsem spolupracoval s Jiřím Srncem, světovou figurou. S Pavlem Šmokem, který byl nejen nezapomenutelný kumštýř, ale i vynikající choreograf, člověk naprosto renesanční, polyglot, který se zajímal o vše kolem. Nerad bych na někoho zapomněl. Naposledy myslím na Zdeňka Trošku, který ve Státní opeře udělal dvě inscenace, zejména Rusalka se mu mimořádně povedla, i na japonského režiséra Yoshiho Oidu.

Státní operu Praha jste zdědil s velkým dluhem, zasedal v té době Mezinárodní měnový fond, konaly se protestní akce. Jak se vám podařilo vše přestát a změnit?

Problém nebyl jen Mezinárodní měnový fond, ale pokud si vzpomínáte, v roce 2002 byly i v Praze velké povodně. Nejezdilo metro. Návštěvníci domácí ani zahraniční nebyli, klesaly tržby, dluh se neustále zvyšoval. Dokonce jsem chtěl po půl roce v prosinci odejít. Ale říkal jsem si: Přece neutečeš! Pustili jsme se do toho, to nebyla práce jedince, ale kolektivu. Postupně se nám už v dubnu 2003 podařilo dluhy umořit a dostat do tzv. černých čísel.

Co jste si jako manažer ve sféře kultury myslel o politice?

Nemohu říci, že bych měl nejlepší dojem z politiky, i když jsem sledoval změny všech vlád, ať to byly vlády pravicové i levicové, byť že to dělení nemám rád. Někdy je pravice z jiného úhlu pohledu levicovější a naopak. Říkal jsem si, že se to dá dělat i jinak. Proto jsem přijal nabídku kandidovat do Senátu.

Oslovíte voliče jako člen VV, nebo jejich příznivec?

Nejsem členem strany VV, takže voliče oslovím jako sympatizant a musím říci, že v řadě bodů s jejím programem souhlasím. Je mi sympatická jako společnost mladých lidí. Neoslovily mě jenom krásné ženy ve vedení strany, což mi imponuje mimo jiné proto, že jsem poznal, že jsou nejen půvabné, ale i vtipné a duchaplné, a vědí, o čem mluví.

Z které myšlenky chcete udělat heslo své kampaně?

To bychom mohli ocitovat mého oblíbeného anglického romantického básníka P. B. Shelleyho: „Nejzhoubnější chybou, která se kdy stala na světě, bylo oddělovat politickou vědu od morálky.“ Líbilo se mi to, protože to platilo, platí a bude platit ještě dlouho. Je to otázka celosvětová, nedotýká se to jen České republiky.

Čím chcete v kampani zapůsobit na lidi?

Když chce být člověk lepší než protikandidáti, musí být hlavně jiný. O to se budu snažit. Nebudu agresivní, spíš zdvořilý. Mám zájem řešit mnoho starostí lidí, kteří žijí tam, kde já.

Chystané škrty v rozpočtech, propouštění lidí z práce, to asi straně sympatie nezíská…

Jistěže ne, ale zaráží mě, že se vláda věnuje jen škrtům, ale nezajímá se o to, aby stát něco získal. Škrtat není tak složité, ale získat peníze do státní kasy, a v roce 2011 zvlášť, je stejně důležité. Tím by se měla vláda, kde je i strana VV, zabývat. Nikdy nelze donekonečna škrtat. Samozřejmě že přílišné škrty nejen v investicích umrtvují ekonomiku.

Jedním z bolestných témat Vršovic je soužití-nesoužití fotbalové Bohemky a Slavie. Voliči se vás určitě budou ptát na názor. Co řeknete?

Obávám se, že uplyne ještě hodně času, než se podaří cokoli změnit, ale rád bych jako senátor přispěl k řešení, které by vedlo k tomu, aby Bohemka hrála v Ďolíčku. Musí se o to zasadit i radnice Prahy 10, která vlastní část pozemků. Nejdůležitější je vůle věci vyřešit, ale obávám se, že právě ta vůle chybí.

Na zeleném Trojmezí – mezi Hostivaří a Záběhlicemi – se chystá obrovská zástavba. Lidé proti stavění v zeleni u Botiče protestovali. Myslíte si, že se tam má stavět?

Navázal jsem jednání s lidmi, kteří se o to zajímají. Rozhodně jsem proti zástavbě. Když se ničí zeleň, tak se to pak těžko napravuje. Zeleně v Praze ani ve Vršovicích není dost.

Nebo areál Gutovka, kde se měly stavět kurty. Lidé protestovali a radnice částečně ustoupila. Postavil byste se za protesty lidí?

Jistě. Včera jsem na zastupitelstvu viděl animovaný film o budoucnosti Gutovky. Tenisové kurty rozhodně ne! Nakonec se má postavit hřiště na minigolf. Zeleň má zůstat. Jenomže se vše rozhoduje v úzkém okruhu rady, o názor lidí kolem Gutovky se málokdo zajímá. Kácí se keře, což vede k ničení ptactva. To není dobré. Jde o to, aby se i starší lidé měli kde projít, kde posedět. Obávám se, i když radnice ustoupila od tenisových kurtů, co bude dál.

Důvěřujete radnici?

Nemohu jí důvěřovat už z toho důvodu, že takové věci neprojednala pořádně v zastupitelstvu, natož s občany! Na ty se tedy totálně vykašlala. Radnice by měla přece s občany Prahy 10 konzultovat, než se pustí do něčeho takového, jako je proměna parku Gutovka.

Vašimi konkurenty budou mj. starosta Prahy 10 Vladislav Lipovský (ODS), současný senátor Jaromír Štětina (TOP 09) i kandidátka na primátorku a předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková. Čím se chcete odlišit?

Měl jsem možnost seznámit se se senátorem Štětinou, předali jsem si své knihy, já mu věnoval biografii Má cesta k opeře, v té jsem byl hodně upřímný. Řekli jsme si také, že povedeme korektní boj. Vím, že to jsou zkušení politici, já jsem v pozici kandrdase, co si budeme namlouvat. Přiznejme si ale, že prosazují jistá klišé, kterým bych se chtěl vyhnout. Chtěl bych oslovit voliče čímsi jiným. Moc o tom přemýšlím a jsem přesvědčen, že mám jisté nápady, abych se odlišil od rétoriky protivníků.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám