Hlavní obsah

Jana Kirschner má rozhled, jaký český pop vždy postrádal

Novinky, Stanislav Dvořák

Posluchač příjemné tři roky staré desky Shine, která se blížila akustik jazz-popu Norah Jonesové, by od novinky Krajina rovina asi čekal pokračování osvědčeného soundu, ale Jana Kirschner se nechce opakovat. Připravila báječné překvapení.

Článek

Elektronické blues? Psychedelický šansón? Nu-folk? Můžeme tomu říkat tak i onak, hlavní je, že album Krajina rovina přineslo hudbu propracovanou a současně nevykalkulovanou, na středoevropské poměry originální (toto slovo sice v hudbě už dávno ztratilo význam, ale berte ho prosím alespoň v relativním smyslu).

Deska, která vznikala se zahraničním producentem Eddiem Stevensem a natáčela se jak v ČR, tak v Londýně, dospěla k báječné shodě akustických nástrojů a elektroniky. Rozhrkané blues, folk a doteky nejmodernějších studiových možností vytvářejí společně omamnou atmosféru.

Zasněná zpěvačka pluje tímto tajemným intimním zvukovým prostorem, je stále něžná jako Norah Jones, ale vystrkuje i psychedelické drápky. Songy se blíží tu reggae (byť tomu chybí masivnější tah basy), tu folku nebo psycho-šansónu, při němž získáte pocit, že Morcheeba právě remixuje Hanu Hegerovou.

Celkové hodnocení: 90 % 

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám