Dívka Céline v něm jako oddaně věřící odchází z kláštera, aby svůj izolovaný pohled na život konfrontovala s realitou. Příběh hlavní postavy (v podání neherečky Julie Sokolowské) slouží filmaři jednak jako kritika povrchního světa Céliných rodičů a šířeji francouzské buržoazie, proti které se ti utlačovaní, podle Dumonta, mají právo bouřit, ale zároveň ke kritice náboženského fanatismu.

Fanatismus je nebezpečí

„Považuji fanatismus za nebezpečný univerzálně. Je jedno, jestli jste fanatický ekolog, fanatický Japonec nebo islámský terorista,“ říká Dumont.

Céline odmítá lásku pozemskou, nesmyslně touží po dokonalosti a tu jí v jejích očích může nabídnout jen Ježíš. Popírá tak své tělo, svou lidskost a vše spěje ke komplikovanému konci. „Bůh je metafora lásky a síla lásky je i v násilí,“ uzavírá Dumont.

V Praze už jednou byl, před třemi lety mu Febiofest věnoval retrospektivu. Jeho snímky Lidství a Flandry pak získaly mimo jiné Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes.