Hlavní obsah

Johnny Cash, vyznání starého muže s kytarou

Novinky, Stanislav Dvořák

Na jarní trh se dostává American VI: Ain’t No Grave, chtělo by se říct poslední deska Johnnyho Cashe, ale víme, jak to v hudebním průmyslu chodí, po každé poslední desce přijde ještě jedna poslednější a za další rok ta úplně nejposlednější.

Článek

Album Ain’t No Grave je výsledkem spolupráce s producentem Rickem Rubinem, který ho připravil k vydání dlouho po zpěvákově smrti a měl tak velký vliv na výsledek.

Johnny Cash, vědom si blízkosti svého konce, přednáší na desce roztřeseným hrubým hlasem zamyšlené balady o svobodě, penězích, vyrovnané mysli, životě a smrti. Od úvodní temné předělávky spirituálu Ain’t No Grave po skladby Krise Kristoffersona a Sheryl Crowové.

Titulní Ain’t No Grave zní silně, ale také překvapivě, protože jde o náboženskou skladbu vyjadřující naději a starší verze jsou tudíž většinou energické, gospelově rozmáchlé a někdy i poměrně rychlé.

Cash v ní, stejně jako na zbytku desky, spíše brumlá do očesaných aranží, jakoby chtěl naznačit, už není důvod si na něco nehrát, že tady „jdeme na dřeň“. Servíruje jen akustické kytary, občas klávesy v pozadí, a prosté, většinou tříminutové písničky, zbavené veškerých klišé, které někteří lidé omylem považují za podstatu country.

Celkové hodnocení: 75 %

Reklama

Výběr článků

Načítám