Hlavní obsah

Mišík je rocková klasika, která nepodléhá zkáze

Novinky, Stanislav Dvořák

V krásné a přehledné krabičce vydal Vladimír Mišík u Supraphonu svá remasterovaná alba ze 70. a 80. let pod názvem Déja vu. Poctivé písničky, které se dají poslouchat i po třiceti letech s téměř stejným zaujetím.

Foto: ČTK

Vladimír Mišík

Článek

Do krabičky se vešla první čtyři Mišíkova alba s kapelou Etc.., která vznikla poté, co si jako mladík prošel neméně slavnými soubory Matadors, Blue Effect a Flamengo.

Že Mišík napsal velkou kapitolu v dějinách české populární hudby, snad ani nemá cenu rozebírat. Stejně tak musí být každému jasné, že hlavní hity jako Proč ta růže uvadá, Stříhali dohola malého chlapečka nebo Variace na renesanční téma jsou tak nadčasové, že už to hraničí s rock'n'rollovou síní slávy.

Nemusíte být velcí příznivci "old school" bigbítu, ale jedině člověk, který si sedí na uších, neocení alespoň kvalitu kytar, houslí a skvělých textů na těchto starých nahrávkách. A pokud jsou v remasterovaném kabátě, tím lépe.

Na závěr si dovolím jen malé šťouchnutí. V tiskové zprávě k albu trochu zaráží přehnané tvrzení vydavatele, že je Vladimír "mimořádný vokalista". Při vší úctě, když postavíte Mišíka vedle Bárty a Střihavky, těžko lze s vážnou tváří tvrdit, že je mimořádně dobrý pěvec. Jeho kouzlo je přece v něčem jiném. Jde o zbytečné přehánění, které taková osobnost nemá zapotřebí.

Celkové hodnocení: 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám