Článek
Tvůrci inscenace se tentokrát nemohli spolehnout na filmovou předlohu jako v případě Krakatitu a jiných Čapkových děl. Na spielbergovské animace, kterých by bylo zapotřebí pro R.U.R. nebo na ocasaté ještěrky z ostrova čertů, jejichž učenlivost přerostla ve Válku s mloky, nejsou v Česku ani peníze ani Karel Zeman.
Na jevišti se kostymérce Haně Kubešové mloci Andrew a několik dalších zástupců plazů, kteří se od lidí naučili nejprve mluvit, a pak dobývat svět, také moc nepovedli. Divák musí zápasit s nutkavými pocity, že přihlíží figurální parodii.
Nechtěné shození pak naplňuje třeba Petr Houska. Jako Hlavní moderátor televizní show o zvířecím (nebo zvířeckém?) ničení pevnin bere na sebe v epilogu také podobu mloka. Autoři dramatizace nevyužili možnosti jasněji naznačit chameleónství části domácích novinářů, kteří budou vždy nebojácně hájit ausgerechnet zrovna ty u moci.
Smysl Čapkovy Války s mloky je přitom daný kvalitou příběhu o rozpínavé panovačnosti člověka, který nemusí být posledním vývojovým článkem živočichů na Zemi. Pokud se mu ovšem planetu nepodaří dokonale zničit.
Polákova nanicovatost
Navzdory státníkovi prudícímu svět z české kotliny, odkud vidí všechno jasně a modře, není lidstvo od totální devastace nijak daleko. „Je asi načase začít psát doslov k dějinám člověka,“ míní posmutněle Čapkův redaktor Valenta (František Strnad).
Ve jménu poněkud vyčichlé komiky v případě žertovných etud Vladimíra Poláka, ale i Jana Fišara, Jiřího Sedláčka, Andrey Mohylové a dalších, propásli v Ostravě, když už se do Války s mloky pustili, aktuální a varovné téma.
Na amorfní scéně Pavla Boráka všechno inscenačně plave na suchu. Hudbu Zdeňka Krále jsem naštěstí hned zapomněl. Režisér Šimák i dramaturgyně Špičková mají na víc.
Divadlo Jiřího Myrona Národního divadla moravskoslezského Ostrava - Karel Čapek: Válka s mloky. Dramatizace Klára Špičková a Pavel Šimák. režie Šimák, dramaturgie Špičková, scéna Pavel Borák, kostýmy Hana Kubešová, hudba Zdeněk Král, pohybová spolupráce Kristýna Slezáková, projekce Radovan Šťastný, Adam Parma. Světová premiéra 4. dubna, psáno z reprízy 9. prosince 2009.