Článek
Zbavit kinematografii státního vlivu bylo vzhledem k pádu režimu a s ním i ideologických zásahů paradoxně téměř zbytečné. S absencí vlivu státu totiž vyschly i toky státních financí.
Privatizace vyhnala Čechy z Barrandova
Mnohé ideály a iluze zůstaly nenaplněny, šuplíky mnoho nevydaly. Privatizace Filmového studia Barrandov takřka vyhnala Čechy z kopce nad Vltavou, protože se nájem ateliérů stal pro většinu producentů finančně nedostupný. Začaly se točit filmy laciné i „laciné“ pro nejširší vrstvy platícího publika, sílil problém kvalitních scénářů, chyběly peníze.
Neschopnost státních institucí připravit a schválit nový zákon o kinematografii je dodnes příkladná, fakt, že se na filmy shánějí stále obtížněji peníze, nezpochybnitelný, byť alespoň ze Státního fondu pro podporu a rozvoj kinematografie jde nyní víc financí a snad pomůže i schválení nových podmínek pro zahraniční filmaře.
Česká kinematografie je ale neuvěřitelně životaschopná. V letech 1991 a 1992 sice počet filmů drasticky klesl z více než třiceti na pět a sedm, ale už v roce 1993 začal prudce stoupat až na plus minus dvacet ročně, kde se drží dosud. Nejúspěšnější filmaři dokážou přivést do kin i kolem miliónu diváků (Zdeněk a Jan Svěrákovi na Kolju, Tmavomodrý svět a Vratné lahve, Jan Hřebejk na Pelíšky a Pupendo, Jiří Menzel na Obsluhoval jsem anglického krále a Juraj Jakubisko na Báthory).
Filmy zvolna pronikají v Cannes a Benátkách
Někteří bodují i na mezinárodní scéně: Svěrák má Oscara za Kolju, Slámovo Štěstí vyhrálo prestižní festival v San Sebastianu, kde také dostala cenu za režii Výletu Alice Nellis…
Film je kombinací kumštu a průmyslu
Z toho vyplývají i dvacet let po revoluci neodstraněné překážky pro jeho již státem naštěstí neorganizovanou existenci. Nemohu říci, že by se producentské podmínky – pominuli aktuální opatrnost soukromých subjektů v nastalé krizi – postupně zhoršovaly: bohužel však toto nepatrně se zpevňující podloží plodí stále více blábolů, které nikoho nezajímají už dva kilometry za Rozvadovem a začínají nudit i dosud vstřícného domácího návštěvníka kin.
Nicméně je nyní nutné dotáhnout pobídky nejen pro zahraniční kinematografické investory a co nejdříve i oprášit audiovizuální legislativu, už úspěšně praktikovanou například i v Polsku, Maďarsku či na Slovensku. Avšak mou největší můru představuje sílící absence kvalitních scénářů a prohlubující se marasmus české filmové režie. Je mi záhadou, jak jsme v této situaci mohli realizovat čtrnáct filmů a tři televizní seriály…
Pavel Melounek
Filmy jezdí po světě, i když jen zvolna pronikají na Berlinale, do Cannes či Benátek. A výborně se daří Mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary, který tým vedený Jiřím Bartoškou a Evou Zaoralovou pozvedl na úroveň, v jakou před dvaceti lety nikdo nedoufal.