Hlavní obsah

Goncourtovu cenu dostal román Marie Ndiayeové

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nejvýznamnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu, za rok 2009 získala francouzsko-senegalská spisovatelka Marie Ndiayeová za román Trois femmes puissantes (Tři mocné ženy). Oznámila to porota, která se k vyhlášení ceny každoročně schází v pařížské restauraci Drouant.

Článek

Podle kuloárových informací byla Ndiayeová favorizována nejen pro vysokou kvalitu svého díla, ale i pro to, že jde o ženu. Těch je totiž v dlouhé historii Goncourtových cen stále povážlivě málo, a tak se to alespoň pro letošek snažila porota trochu napravit, uvádí se v deníku Le Figaro. Jde zároveň o první oceněnou ženu tmavé pleti.

Podle kuloárových informací byla Ndiayeová favorizována nejen pro vysokou kvalitu svého díla, ale i pro to, že jde o ženu. Těch je totiž v dlouhé historii Goncourtových cen stále povážlivě málo, a tak se to alespoň pro letošek snažila porota trochu napravit, uvádí se v deníku Le Figaro. Jde zároveň o první oceněnou ženu tmavé pleti.

"Jsem moc ráda, že jsem ženou, která dostala Goncourtovu cenu. Jistý zázrak se stal už tím, jaký měla kniha úspěch. Toto ocenění je nečekané. Je to také završení a odměna za 25 let psaní a houževnatosti," prohlásila Ndiayeová před novináři.

Román Tři mocné ženy, který pojednává ve třech příbězích o silném vzdoru a snaze uchovat si důstojnost hrdinek v patriarchální společnosti, vyšel v nakladatelství Gallimard. Autorka publikovala osm knih, první už v osmnácti letech.

Román Tři mocné ženy, který pojednává ve třech příbězích o silném vzdoru a snaze uchovat si důstojnost hrdinek v patriarchální společnosti, vyšel v nakladatelství Gallimard. Autorka publikovala osm knih, první už v osmnácti letech.

Nyní dvaačtyřicetiletá Ndiayeová, kterou vychovala pouze francouzská maminka bez senegalského otce ve Francii a která nyní žije v Berlíně, je první spisovatelkou, která obdržela Goncourtovu cenu od roku 1998, kdy byla oceněna Paule Constantová za román Confidence pour confidence (Důvěrnost za důvěrnost).

Nepěstuji politické úvahy, řekla autorka

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984).

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984).

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984). Loni bylo ocenění uděleno francouzsko-afghánskému autorovi Atiqovi Rahimimu za román Syngué sabour, Pierre de patience (Kámen trpělivosti).

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984). Loni bylo ocenění uděleno francouzsko-afghánskému autorovi Atiqovi Rahimimu za román Syngué sabour, Pierre de patience (Kámen trpělivosti).

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984). Loni bylo ocenění uděleno francouzsko-afghánskému autorovi Atiqovi Rahimimu za román Syngué sabour, Pierre de patience (Kámen trpělivosti). Ndiayeová je označována za atypickou romanopiskyni, tu feministicky založenou, tu angažovanou v jiném druhu boje. Její příběhy obestřené zvláštní atmosférou se většinou týkají žen a komplikovaných vztahů mezi lidmi. Sama se ale nepovažuje za mluvčí žádné menšiny. "Nepěstuji originální nebo velmi osobní politické úvahy, nejsem myslitelka," podotýká.

Dalšími známými nositelkami Goncourtovy ceny jsou například Simone de Beauvoirová (Mandaríni, 1954) nebo Marguerite Durasová (Milenec, 1984). Loni bylo ocenění uděleno francouzsko-afghánskému autorovi Atiqovi Rahimimu za román Syngué sabour, Pierre de patience (Kámen trpělivosti). Ndiayeová je označována za atypickou romanopiskyni, tu feministicky založenou, tu angažovanou v jiném druhu boje. Její příběhy obestřené zvláštní atmosférou se většinou týkají žen a komplikovaných vztahů mezi lidmi. Sama se ale nepovažuje za mluvčí žádné menšiny. "Nepěstuji originální nebo velmi osobní politické úvahy, nejsem myslitelka," podotýká.

V češtině vyšel Ndiayeové román Čarodějnice (1996), který v roce 2007 v překladu Ivany Tomkové vydalo nakladatelství Argo, úryvek z románu Rosie Carpe (Růžena Kaprová, 2001) v antologii Francouzská čítanka (2004) a hry Hilda a Táta musí jíst. V roce 2008 byla krátce v Praze.

Reklama

Výběr článků

Načítám