Hlavní obsah

Sněžná noc je mimořádné drama

Právo, Jan Jaroš

Nedělní večer na ČT nabídl překvapivě hodnotnou podívanou, vyvázanou z obvyklých výrazových klišé: drama Sněžná noc (scénář Vladimír Körner) režíroval Milan Cieslar a vytvořil v něm jedno z nejlepších děl, která letos obrazovka nabídla.

Článek

Proti vyumělkovaně expresivnímu čarování s obrazem i herectvím, jaké rádi předvádějí nejen televizní tvůrci, když přibližují dobu, jíž vévodily petrolejové lampy, se režisér (s významným podílem kameramana Marka Jíchy) přiklonil k vizuálně střídmému předvedení oněch časů. Také zasazení postav do idyly posledních let předcházejících výbuchu první světové války se vyhýbá jakýmkoli extrémům.

Inscenačně i vypravěčsky zdatnému Cieslarovi se daří postihovat všednodennost, ať již související s panským sídlem kdesi v odlehlém koutě monarchie nebo přilehlou vesnickou komunitou, která zaťatě vyznává reformované křesťanství. Výtečně zvolené exteriéry, stvrzující zdrsnělou malebnost kraje, jen umocňují příznivý dojem.

Skrývané sexuální problémy

Zámeckému pánu (Jan Zadražil) se zhroutila vojenská kariéra, když po těžkém zranění padajícím klavírem, který nechal přivézt pro svou novomanželku (Jitka Čvančarová), zůstal upoutaný na kolečkovém křesle, zahořklý a zajatý ve své stavovské namyšlenosti. A sexuální problémy, jakkoli zejména muži o nich upjatě odmítají hovořit jako o čemsi pohoršlivém, postihují i v příběhu doplňující dvojici, kterou tvoří místní pastor (Vladimír Dlouhý) a jeho poddajná žena (Petra Hřebíčková), vystupují jako důležitý faktor, ovlivňující lidské osudy.

Není divu, že zejména činorodá a nepoddajná zámecká paní, navíc vnímaná jako cizinka, podléhá mefistofelské přitažlivosti zkušeného světoběžníka (Michal Dlouhý), jenž do osady přijel prodat rodinný majetek a jenž se stává pastorovi zosobněním ďábla.

Cenné je, že autoři odmítají své chybující i trpící hrdiny, pokaždé sugestivně ztvárněné, jakkoli nálepkovat. Ani svůdce není nakonec ryze zápornou figurou: předvídavě si uvědomuje, že starý svět se řítí do zkázy, a nabízí své milence únik do bezpečí, odcestujeli s ním.

Lidé zjišťují, že musí překonat své předsudky, přehodnotit zaujatosti, že musí vylézt z dosavadní ulity, chtějí-li žít v mírumilovné pospolitosti. Proto z vnějšku přišedší životní styl „žít a užít“, spojený zejména s místní hospodou, zůstává dočasným vychýlením, které končí, když jeho nositelé opět odjedou.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám