Článek
Psychedelické varhany, úpící sbory, elektronika, kosmické zvuky, tu flétna, tu bubínek. Od prvního taktu je zjevné, že zde máme co do činění s další indie rockovou vykrádačkou 60. let, ale možná je to ještě složitější. Kasabian dnes už nevykrádají 60. léta, oni vykrádají skupiny z 90. let, které předtím vykrádaly skupiny z 60. let.
A možná se vám zalíbí, zvlášť pokud patříte ke generaci třicátníků, kteří před deseti lety vegetovali v rockových klubech a ujížděli si na Primal Scream a Kula Shaker. Kromě úvodního psycho hitu Underdog však Kasabian nemají na desce mnoho silných zapamatovatelných písní, zdá se, že jim šlo spíše o to "dělat zvuky", hrát si se syntezátory a neučesaně rozházenými kytarami.
K pořádné melodii se vracejí až v závěrečné baladě Happiness, což je celkem milý koktejlek z Lennona a Cockera. Nic zvláštního, ale hymnické outro alespoň příjemně naladí pro letní lelkování. Tak se nechte unášet a ubalte další brčko.
Kasabian: Das West Ryder Pauper Lunatic Asylum Sony Music 2009