Hlavní obsah

Perttu z Apocalyptiky: Ve Finsku není na co navázat, musíme si kulturu vymyslet

Novinky, Stanislav Dvořák

Člen skupiny Apocalyptica Perttu Kivilaakso poskytl ve čtvrtek Novinkám rozhovor před pražským koncertem, který byl oslavou slunovratu (ve Finsku jde o významný svátek). Mluvil o metalu i obecně o finské kultuře, která je podle něj stále pozadu.

Foto: Stanislav Dvořák, Novinky

Perttu Kivilaakso

Článek

Je slunovrat významná finská tradice?

Ano, je velmi významná. Jde o den, kdy nezapadá slunce. Lidi blbnou, každý to slaví.

Je to spojeno s hudbou?

Vlastně ne. Hlavní tradice je jet na chalupu, hodně jíst a samozřejmě Finové i rádi pijou.

My vždy hledáme důvody, aby se udělala party.

Máte rád legendy?

Ano. Ve Finsku máme hodně legend, většinou je to spojeno s lesem. A na svátek slunovratu prakticky nikdo nezůstane ve městech, je to takový návrat k přírodě. A koná se hodně festivalů. Možná jsou to druhé největší svátky po Vánocích.

Je ve Finsku nějaký slavný tradiční lidový zpěvák?

Hlavně na východě země je silná lidová scéna, lidé hodně hrají na housle a na starobylé nástroje. Ale moc to nesouvisí s popovou hudbou, spíš s klasikou. Koná se hodně folkových festivalů, ale upřímně řečeno, mě to moc nezajímá.

Je to depresivní hudba? Lidé považují finskou kulturu za depresivní.

Ne, to je spíš světlejší stránka naší kultury. Já nevím, proč je ve Finsku tolik vážných rockových a heavy metalových skupin. Do dnešní podoby finská hudba dlouho spěla. My jsme byli strašně izolovaní od zbytku světa. Já mám pocit, že Finsko je pořád nějak pozadu, můžete to vidět i na módě.

Třeba v době, kdy v Německu žil Bach, ve Finsku prakticky nebyli žádní lidé. Naše kultura je velmi mladá a my nemáme na co navázat, musíme si to celé vymyslet.

Je lidová hudba od metalové přísně oddělena?

Ano, i když existují skupiny, které se v lidové hudbě inspirují.

Budete zase spolupracovat s hostujícími zpěváky?

Ano. Pro zpěváky je to myslím zajímavé hřiště, protože s Apocalypticou můžou tvořit svobodněji než ve svých skupinách. Konkrétní jména zatím nemáme, ale je hodně zájemců. Já bych třeba rád pracoval s Jonathanem Davisem a Sergem Tankianem. S lidmi, kteří nejsou moc tradiční.

Zvažujete zapojit víc nástrojů jako třeba elektrické kytary?

Ne, protože myslím, že i publikum nejraději vidí cella. Ten paradox, že můžeme dosáhnout takového zvuku s těmito nástroji. Jsme ale otevření nápadům, už jsme měli piáno i kytaru.

Všichni bychom ale na příštím albu chtěli vyzvednout cello a oddělit to od kytar. Na posledním albu jsme zněli jako heavy metal a teď se chceme vrátit k původnímu zvuku.

Je podle vás heavy metal hodně podobný klasice?

V něčem ano, třeba v náladách. A emoce jsou základ hudby. Někdo je může mít ze Sugababes, někdo má to samé z black metalu. 

Reklama

Výběr článků

Načítám