Článek
Smutek Divadlu evropských regionů opravdu nesluší. A tak první tři festivalové dny ukázaly, proč stojí tahle beztoho nejlacinější propagace Česka ve světě za podporování a neudušení.
Se slzou v oku se v Hradci v kuloárech vzpomíná jenom na poslední letošní příjemně jarní víkend - ten velikonoční. První letní dny nezůstávají nic dlužny medardovské pranostice. Divadelníky to tlačí pod střechy, a ukazuje se, že je jich kolem Velkého náměstí hradeckého Starého města v uslzeném a zimomřivém počasí žalostný nedostatek.
Všechno ostatní - zážitek! Hned třeba první představení těšínské Polské scény - Viva Verdi Michaela Taranta. Připomenutí šťastného tvůrčího spojení Giuseppe Verdi - Arrigo Boito, libretisty jeho Othella a Falstaffa. A také nakousnutí faktu, že Poláci v 19. století byli na tom mnohem hůř než Češi, přesto si národní charakter nikdy a nikým zlomit nenechali.
Stejně výmluvnou inscenací bylo Mrożkovo Tango v nastudování Rastislava Balleka ve Slovenském komorném divadle Martin. Autorova brilantní analýza vzniku a rozpuku totalit.
Velkou sezónu uzavírá domácí Klicperovo divadlo. Na festivalu se zatím pochlubilo Mrštíkovou Paní Urbanovou (režie Martin Františák) a Twainovým Princem a chuďasem (Zoja Mikotová). Ve středu přichází na řadu Čapkova Věc Makropulos (Věra Herajtová) se strhující, podmanivou Emilií Marty Kamily Sedlárové.
Z festivalového víru
Uvedení se ve středu dočká projekt Smršť Jihočeského divadla (Glaser, Lang, Štindl), hradišťské Mittererovo V jámě lvové (Igor Stránský), Vančurovo Rozmarné léto Jakuba Krofty v plzeňské Alfě. A hlavně originální výklad Havlova Odcházení Vladimírem Morávkem. Pod názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa hraje Husa na provázku v Orlovně.
A po úterní změně - Bůh masakru místo Kunderovy Ptákoviny Čihoherního klubu - hned další: Oskar a růžová paní místo Žen a panenek na scéně V podkroví.