Hlavní obsah

Proměněné krajiny: výstava Ivana Ouhela

Právo, Tereza Zemánková

Za pouhý půlrok své existence se galerie Topičův salon na Národní třídě č. 9 prosadila na naší kulturní scéně jako výrazná výstavní síň s čitelnou a přitažlivou koncepcí. Navazuje tak důstojně na více než stoletou tradici, ve které se zapsala jména jako Toulouse-Lautrec, Alfons Mucha, Luděk Marold, Vojtěch Preissig, Jan Zrzavý, Jindřich Štýrský, Toyen, František Tichý atd.

Článek

Až do 12. září je v Topičově salonu prezentováno dílo Ivana Ouhela (1945), člena skupiny 12/15 – pozdě, ale přece, který je výraznou osobností starší malířské generace. Výběr z posledních let autorovy tvorby připravil kmenový kurátor výstavní síně Jan Rous, který expozici nazval Proměny krajiny/konstrukce prostoru.

Ouhelova tvorba je s krajinou osudově provázána. Zůstává z ní však „jen“ dojem, pocit, světlo, kompozice a barva, která se ve vzpomínkách obohacuje o osobní konotace a mění tak odstíny ve službách výtvarného záměru tvůrce.

Krajinu přepisuje do základních geometrických tvarů

Ouhel krajinu pojímá ve výtvarné zkratce, přepisuje ji do základních geometrických tvarů a grafických znaků tak, že místy připomíná kompozice Nicolase de Staela. Jeho vymezení tvaru se v posledních letech vyjasňuje a barevnost je čím dál více pročištěná. Barva se prosazuje ve své hmotě – variuje od lazury přes nedořečené stopy polosuchého štětce po pastózní, reliéfní nánosy; od strukturálně pojednaných po čistě natřené plochy.

Pro Ouhelovu tvorbu především z posledních let je charakteristický kontrast přesně definovaných geometrických konstrukcí a volných kresebných tahů, živelně promalovaných ploch konfrontovaných s precizně vykrytými, tedy střet racionálního a divokého, přirozeného a umělého, intelektuálního a emocionálního.

Nejen pro možnost srovnání uměleckého vývoje je výstava v Topičově salonu doplněna ukázkami z autorových starších grafických prací a jeho ilustrací k Holanovým či Sovovým básním.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám