Článek
„Umělci měli volné ruce, jedinou podmínkou bylo, že významnou součástí díla musí být textová informace,“ řekl Právu Marek Tomin, tiskový mluvčí festivalu.
„Mezi autory jsou mezinárodně uznávaná jména stejně jako významné postavy na české umělecké scéně. Z většiny jsme dělali základní kurátorský výběr, několik umělců se nám přihlásilo po zveřejnění mezinárodní tiskové zprávy,“ upřesnil.
Podle něj problém s výlepem maxiplakátů nebyl, až na komplikaci s jedním, který byl částečně stržen. „Brzy po výlepu, dříve, než jsme ho stačili nafotit, jej někdo poničil. Zajímavé je, že to byl zrovna billboard se známým sloganem společnosti McDonald's,“ doplnil Tomin.
Jednalo se o jeden ze čtyř billboardů finské umělkyně Kirsimaria E. Toronen-Ripatti z cyklu Easy Lessons in Western Thinking, tedy Snadné lekce ze západního myšlení. Mezi billboardy, které se v průběhu obměňovaly na různých místech v Praze, se našla vtipná, interaktivní díla stejně jako velmi diskutovaná. Rozruch vyvolal návrh české umělecké skupiny Pode Bal. Ta vytvořila fiktivní omluvu „Omlouváme se za naše chování v době nacismu“, pod niž umístila loga společností Siemens, Mercedes-Benz a Volkswagen, čímž poukázala na téma kolektivní historické viny a s ní spojené sebereflexe.
Raketo místo srdce
Umělecko-aktivistická skupina Guma Guar zase na bílý podklad jednoduše umístila podpis Václava Havla. „Byla to reakce na to, jak podle nás Václav Havel selhal. Prezentuje se jako humanista, přesto podporuje třeba výstavbu radaru. Vedle jména jsme dali raketu, protože je absurdní, aby člověk, který podporuje výstavbu cizí vojenské základny na našem území, měl vedle jména srdce,“ vysvětlil Milan Mikulaštík z Guma Guar.
„Jinak se nic dramatického nedělo, reakce ale vzbudil zajímavý billboard Jiřího Kovandy,“ dodal Tomin. Pražský umělec a vysokoškolský pedagog Jiří Kovanda (1953) si pohrál s obří plochou až romanticky - napsal „Miluju tě!“ a připojil své telefonní číslo.
„Ohlasy nějaké byly, dostal jsem smsky, kde bylo vesměs napsáno, já tebe taky. Když jsem na to odpověděl, komunikace už dál nepokračovala,“ okomentoval své dílo a pokračoval, proč zvolil právě takový námět: „Baví mě přenášet věci osobní, jakoby velmi intimní do veřejné sféry. V téhle poloze to ale skutečně osobní nebylo.“
Umělci dbali kromě vizuální stránky především na samotný text. Objevily se až surrealistické věty jako „Zapomněl jsem nakrmit kočku. Žádnou kočku nemám“ nebo „Dnes jsem starší než má matka“.
Některé však nebyly moc vydařené, někdy na úrovni školních prací jako například, že se hledá kočka, vzkaz „Jsi světlo mého života“ nebo zvolání „Jauvajs“.
Řada z výtvorů měla sociálně - filosoficko - historický podtext: Japonec Hiroshi Sunairi vzkázal Čechům, že jim gratuluje k Pražskému jaru, a připomněl, že by chtěl popřát také Tibeťanům k Lhaskému jaru 2009.
Odvážný velkorozměrný obraz vytvořil Mario Chromý ze Slovenska. Do rakve uložil kubánského vůdce Fidela Castra. Zábavný byl billboard Roberta Salanda. Umělec totiž pod obrázek nakrájených brambor napsal „Když ti život přináší hodně brambor, udělej si bramborový salát“.
Tuzemskou scénu zastoupili také Jan Nálevka, Adam Vačkář, Michal Škoda nebo laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého Tomáš Vaněk a Kateřina Šedá. V srpnu se připojí Vladimír Skrepl se svým vzkazem „Miluj svůj život“.