Na Lé La dostala elektrická kytara o něco větší prostor, než byste čekali od obvyklé world music, není to ale na škodu. Naopak skladby získaly něco navíc - démonický drive, který podoporuje celkovou hypnotickou náladu, nutí nohy k tanci a celkově podporuje ještě temnější a záhadnější zvuk Čankišou.

Druhá písnička Zuha se třeba atmosférou blíží zlověstnosti Black Sabbath, ale ethno zpěv ji přibližuje Pákistánu, Indii a bůhvíčemu ještě.

Je to rock a současně není. Riffy tu mnohem častěji obstarávají dechy než kytara a vzkřeky saxofonů spolu s bručením didjeridoo poskytují zvuk, který z běžného rádia těžko uslyšíte. Vznikla zde jakási psychedeličtější verze Šumu svistu.

Vlivy, které Čankišou zpracovávají, sahají od východoslovanské lidovky přes Mongolsko po Austrálii. Závěrečná píseň s charitativním apelem nazvaná www.bwindiorphans.org je pak úplně jiná než zbytek desky - afro-brazilská tancovačka s velmi chytře použitými dětskými hlasy. Čankišou nepřestávají překvapovat.

Čankišou: Lé La, Indies Records 2008