Článek
„Stará dobrá písnička o lásce“, jak se někdy s úsměvem říkává, v Pospíšílově podání neohromí, ale ani neurazí. Nekonají se žádné kytarové orgie, ač v pozadí tušíme slušnou instrumentální zručnost. Kytary a klávesy pěkně vystrkují růžky např. v baladách jako Růže z květinářství a Azylový dům, potěší i riff v krausberryovsky laděné písni Filmové vraždy. Rádiově „hitový“ svižný pop-folk (Koukej lásko) naopak svou předvídatelností nudí.
Posluchačské nadšení hlavně u mladší generace zbrzdí jisté folk-rockové staromilství a nepřekvapivost písniček. Skupina 5P přinesla několik hezkých nápadů, jenže celkově zůstala trčet v minulosti. Dvěma novým členům (Ondřej Fencl, Pavla Táboříková) je sice podle občanky teprve přes dvacet, ale hudebně se od svých starších kolegů neliší, všichni žijí v mišíkovském Československu 70.- 80. let. A teď babo raď: je to špatně, nebo dobře?
Desce určitě prospívají texty Pavla Šruta, které vystupují jak bohatostí životní zkušenosti, tak i slovní zásobou nad běžný český popový blábol, ale opět si tak trochu rýpněme - překvapí něčím výjimečným? Nikoliv. V podstatě se pohybují v přesně ohraničeném světě poklidného konvenčního romantika. Pokud vám takový svět vyhovuje, budou se vám písničky líbit.
Luboš Pospíšil a 5P: Příznaky lásky, Supraphon 2008