„Oznámení o podezřelých černých vozidlech, jejichž řidiči mají unášet děti, máme v ČR několik desítek ročně. Naprostá většina z nich je však vymyšlená,“ sdělila Právu mluvčí policejního prezidia Jana Macalíková.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Děti podle ní reagují ve zvýšené míře vždy po nějakém medializovaném případu. Tedy podobně jako po zmiňované tragédii z Klášterce, kde počátkem září pětadvacetiletý muž vylákal cestou ze školy dceru své sestřenice na odlehlé místo a tam ji podle obvinění znásilnil a zavraždil.

Například v Královéhradeckém kraji poté policie zaznamenala hned deset oznámení, podle kterých údajní pachatelé měli děti kontaktovat před školou nebo poblíž silnice.

Oslovení školáci prý z místa odešli nebo utekli. Avšak ani prověřování kamerových záznamů či výslechy možných svědků tvrzení dětí nepotvrdily. Policie dodnes nezjistila konkrétní podobu domnělých podezřelých ani typ auta, popisy od dětí se prý velmi rozcházely.

Podobnou zkušenost mají i policisté ve Zlínském kraji, kde vyšetřovali jen za posledního půldruhého roku čtrnáct obdobných oznámení. „I tady však vyplývá, že děti reagovaly na informace ze sdělovacích prostředků, které v nich vzbudily strach. Žádný z případů se neprokázal, nebyl dohledán ani jeden případ, kdy by v tomto kraji dítě skutečně nastoupilo do vozidla nebo do něj bylo vtaženo,“ podotkla Macalíková.

Jediný únos

Doplnila, že kromě Královéhradeckého a Zlínského kraje evidují policisté z poslední doby nejvíce oznámení na Liberecku a v Praze. Právě v hlavním městě ale kriminalisté řeší skutečné podezřelé pokusy dostat děti do cizích aut. Jde o pět případů, přičemž tři z nich se odehrály koncem září.

Nejprve se neznámý muž se ženou středního věku v červené octavii snažili oslovit dva devítileté chlapce, kteří ale utekli, pak se zase muž ve stříbrné fabii snažil pod záminkou nehody vzbudit důvěru dvanáctileté dívky.

Té tvrdil, že její otec byl sražen vlakem a že ji musí okamžitě zavézt do nemocnice za ním. „Dívka na to nereagovala a utekla. Doma to řekla rodičům, kteří zavolali policii,“ upřesnil mluvčí pražských policistů Jan Daněk.

Zatím poslední případy zřejmě rovněž reálných pokusů vlákat děti pod různými záminkami do aut se pak odehrály v Havířově, na Táborsku, Náchodsku a v Šumperku. Ani jednou, stejně jako v ostatních městech a krajích, ale děti nikdy za cizími lidmi nenastoupily.

Jedinou výjimkou, ale naštěstí s dobrým koncem, je možný únos dítěte z Mostu z letošního 4. září. Dosud neznámý muž tam měl naložit malou dívku do svého auta a odjet směrem na Chomutovsko, kde ji nezraněnou vysadil. Případ stále šetří mostečtí kriminalisté pro podezření z únosu.

Kriminalisté napříč republikou doteď podle policejního prezidia nezjistili, že by měl nějaký podezřelý na svědomí více případů, anebo že by dokonce někdo jezdil napříč kraji a zkoušel lákat děti v různých městech.

Jak už bylo řečeno, řada oznámení od dětí se později ukázala jako lichá či nepravdivá. Například jeden devítiletý chlapec v Libereckém kraji si vše vymyslel proto, aby jeho rodiče neodjeli na víkend do Prahy. „Stýskalo se mu a myslel si, že když mamince řekne, že ho lákali do vozidla, tak rodiče neodjedou a zůstanou s ním,“ uvedla Macalíková.

Větší všímavost dětí vůči cizím lidem podle mluvčí s sebou přináší i některé spíše úsměvné případy. Ve Zlíně se například z údajného pachatele, který sledoval děti dalekohledem, vyklubal ornitolog.

Stála mu v dráze

V Ústí nad Labem měl muž ve vozidle dělat jisté posunky na dívenku, která se celá vyplašená svěřila rodičům a posléze i policii. Po zveřejnění případu se přihlásil domnělý pachatel, který se v popisované události poznal.

„Uvedl, že na děvče skutečně dělal posunky, ale ne proto, že by ji chtěl nalákat do auta, nýbrž proto, že mu stála v jízdní dráze při vjezdu do dvora,“ konstatovala závěrem Macalíková.

Přestože lze tedy říci, že české děti jsou ostražitější a dávají si víc pozor na dění kolem sebe, policie upozorňuje, aby nikdy nesedaly do cizích aut, nikoho neznámého nikam nedoprovázely, i kdyby je třeba žádal ukázat jen cestu, nevěřily člověku, který by jim tvrdil, že ho posílají rodiče, anebo se je třeba snažil uplácet penězi či sladkostmi.

Navíc by si školáci měli od neznámých lidí udržovat takový bezpečný odstup, aby na ně nikdo fyzicky nedosáhl, nechodit nikam samotní, obzvláště na neznámá či méně frekventovaná místa.

A když už mají podezření či z někoho strach, neměli by se bát zakřičet o pomoc a hlavně vzít nohy na ramena a utéct do míst, kde se pohybuje více lidí, či kontaktovat policii na tísňové lince.