Kučera v dovolání například tvrdil, že výkon funkce plavčíka v bazénu blíže neupravuje žádný předpis. Podle Nejvyššího soudu je ale i tak zřejmé, že Kučera porušil své povinnosti.

"Nejdůležitější povinností plavčíka, jak vyplývá již z podstaty této profese, aniž by to muselo být upraveno speciálním obecně závazným právním předpisem, je právě ochrana životů a zdraví osob používajících bazén či jiný typ koupaliště," stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Vladimírem Veselým.

Plavčík poukazoval též na to, že tonoucí nebyl rizikovou osobou, jež by zasloužila zvláštní dozor, a navíc porušil návštěvní řád bazénu. Muž se snažil potápět a zpočátku nejevil žádné známky tonutí. Ani to však podle soudu nezbavuje plavčíka zodpovědnosti. Měl prý dávat větší pozor i kvůli tomu, že byl v osudný okamžik jediným plavčíkem v areálu.

Plavčík se musí pokusit zachránit kohokoli

"Bezvýjimečnou povinností obviněného bylo v případě tonutí kohokoliv neprodleně zakročit. Ani v případě, že by se tonoucí osoba do takové situace dostala vlastní vinou, nebyl by obviněný zbaven povinnosti poskytnout pomoc v souladu s jeho pracovní náplní," stanovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí padlo před časem bez veřejného jednání, teď je soudci zpřístupnili v databázi.

Neštěstí se stalo v únoru 2009 poté, co třiadvacetiletý mladík sklouzl z mělké části do hloubky a začal se topit. Plavčík byl v té době v prostoru pokladny, kde vysvětloval jednomu z návštěvníků, proč se nesmí koupat v šortkách. Plavčík mladíka dostal z vody až po více než pěti minutách, podařilo se ho sice oživit, má ale trvalé následky. Podle pravomocného rozsudku plavčík nevyhodnotil správně situaci a byl jinde, než měl být.

Při své závěrečné řeči u sokolovského soudu Kučera řekl, že je mu opravdu líto, co se v bazénu stalo. Tonoucímu prý nepomohl okamžitě, protože si myslel, že se muž rozdýchává před potápěním. Podotkl, že by byl nerad, kdyby mu byla zakázána práce. Od tragické události údajně zachránil asi dvacet lidí. Sokolovský soud mu přesto uložil dvouletý zákaz činnosti.