Muž odsouzený za dvojnásobnou vraždu a pokus o další z května 1993 v plzeňských borských serpentýnách tak i nadále zůstane za mřížemi ve zvláštním oddělení pro doživotně odsouzené. Od minulého pátku sedí Kajínek znovu po letech na Mírově, odkud se mu v říjnu 2000 podařilo uprchnout.

Odvolací Vrchní soud v Praze rozhodl už 7. července v neveřejném jednání. Návrh na nový proces jako první zamítl v březnu Krajský soud v Plzni jako nedůvodný. Plzeňský senát vedený Tomášem Boučkem tak učinil už podruhé, přičemž poprvé se tak stalo v roce 2006.

Obhájce odsouzeného Tomáš Zejda podle soudů nepředložil žádné nové důkazy či skutečnosti, které by mohly změnit dosavadní názor o Kajínkově vině a trestu. Nynější rozhodnutí zatím všichni účastníci řízení neobdrželi, proto mluvčí pražského i plzeňského soudu odmítli informace Práva potvrdit.

Kajínek: Srovnávám se s tím

Definitivní stanovisko soudu zná advokát Zejda, který však Právu odmítl informace o zamítnutí žádosti potvrdit s tím, že se vše nejdříve musí dozvědět jeho klient. Nicméně i z jeho reakce vyplývá, že s Kajínkem před soudy neuspěli.

„Byl jsem skeptik a celkem jsem to očekával. Nyní zvážím, jestli v té kauze budu sám ještě dál pokračovat,“ reagoval v pátek Zejda.

Kajínek má nicméně právo ještě na dovolání k Nejvyššímu soudu či podání ústavní stížnosti. Také může po několika měsících podat novou žádost o obnovu soudního řízení. Jeho další advokátka Klára Slámová to přitom v pátek na dotaz Práva nevyloučila.

„Až dostaneme usnesení, tak zvážíme, co udělat. Z toho, co mi bylo řečeno, na 99,9 procenta vyplývá, že Tomaševič (předseda odvolacího senátu) dal za pravdu (soudci) Boučkovi... Srovnávám se s tím, že nás čeká špatná zpráva z vrchního soudu, tak na ni už ani nespěchám,“ řekl Kajínek tento týden své blízké přítelkyni, která jeho slova přetlumočila redakci.

Kajínkovi ve snaze o očištění nepomohlo u soudů ani tvrzení, že policie nezajistila na autě, v němž vrah v květnu 1993 zastřelil podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, žádné Kajínkovy otisky.

„Když jsme se jich ptali, kde jsou na tom autě otisky prstů, tak se tvářili, jakože buďto je neodebrali, anebo je ztratili. Podle mě je tedy buď odebrali, ale protože pak neseděly se mnou, tak je zklikvidovali, anebo je vůbec neodebrali,“ řekl k této věci v březnu v rozhovoru pro Právo sám Kajínek.