Pokud byl Otakar Tomek pachatelem, jak míní státní zástupkyně, pak spáchal pedofilně motivovanou vraždu poprvé v jedenačtyřiceti letech. Může se člověk v takovém věku teprve vyprofilovat jako sexuální násilník na dětech?

Sexuální deviace je záležitost na celý život. Může se projevit hned na začátku pohlavního zrání nebo i v pozdějším období života. Kdy se projeví, to může být věcí náhody.

Z pohovorů vyplynulo, že měl v minulosti řadu dospělých partnerek. O pedofilní minulosti se nic neví.

Podle toho, co vím z médií, on pedofil nebyl. Už ale to, že měl řadu dospělých partnerek, jestli jich bylo dvacet nebo třicet, nevím, tak už to vypovídá, že jeho sexualita nebyla standardní. Už velké množství partnerek napovídá, že jeho sexualita byla v něčem zvláštní. Že nevytvořil trvalý párový vztah.

Někteří sexuální agresoři, už tím, že mají takové množství sexuálních partnerek, se dopouštějí vlastně realizace deviantní sexuality v mezích zákona. Když si takový deviant řekne, že začne žít slušně, že už nebude mít tolik žen, ať už z jakýchkoli důvodů, jeho deviace se projeví, když to nejméně čeká. Třeba i takovým způsobem, že napadne holčičku.

Aniž by měl pedofilní sklony?

Že to byla holčička, není tím, že on je pedofil. Pedofil děti miluje a bahní si v takovém tom vžívání se do dětských duší. Toto tam vůbec nebylo. V tomto případě mu šlo pouze o genitál té holčičky.

Může být takový čin dílem příležitosti? Nebo se na něj pachatel spíš připravuje?

To je dílem příležitosti, dílem sexuální frustrace, ale nejpodstatněji dílem deviace. Muž se standardní sexualitou by to neudělal. Vybere si reprodukčně schopnou, hezkou, ale dospělou ženu. Ne takovou, která má dětské rysy.

Tomek napsal ve vězení před sebevraždou osmistránkový dopis určený rodině. V něm vraždu holčičky popírá a jako důvod pro spáchání sebevraždy uvádí mediální tlak. Opravdu by pachatel dokázal několik měsíců v sobě nosit takovou vinu a nepřiznat se ani před smrtí?

Sexuální devianti, kteří páchají trestné činy – protože ne všichni je páchají – v 80 procentech případů zapírají trestný čin. Vím, o čem mluvím, protože devianty léčím. On zapírá, nepřipouští, že to udělal. I když jsou nezvratné důkazy, stejně tvrdí: Nezneužíval jsem holčičku, netahal jsem za penis chlapečka. To je normální.

Devianti to dělají proto, že se chtějí strašně moc vyrovnat většinové společnosti, tedy normální sexualitě. Zatajují trestný čin a nepřipouštějí si, že jejich sexualita je jiná.

Věří sami tomu, co říkají, nebo jen tak důsledně lžou?

Když lžou, tak o tom vědí. Ale když říkají polopravdy, tak už jim to nemusí být tak úplně jasné. Běžné jsou tak zvané racionalizace. To znamená, že nějakým přijatelným faktem se snaží něco vysvětlit, co jinak vysvětlit neumějí.

Dám vám příklad. Jeden deviant vyhledával svoje oběti na kole. Když jsme se ho ptali, proč na něj sedl, argumentoval tím, že jezdit na kole je zdravé. Tomu se říká racionalizace. On ten pravý důvod jakoby nezná, on neví, že sedal na kolo, aby jel hledat oběť.

Takže Tomkovy výpovědi, kdy nejprve říkal, že byl na místě činu, ale jindy onanoval, ale opodál, batoh držel, ale nepodíval se do něj…

To jsou lži. A ty se daří tím lépe, čím je člověk inteligentnější.