Katalogová cena dokumentů se pohybuje v závratných částkách. Případ, který svým rozsahem nemá v Čechách obdoby, už vyšetřují karlovarští policisté ve spolupráci se zahraničními kolegy.

„Jedná se o korespondenci mezi městem Chebem a různými panovníky. Dopisy na hadrovém papíře opatřené vodotiskem mají všechny náležitosti včetně královské či císařské pečetě a podpisu. Jejich unikátnost spočívá v jedinečnosti, neexistují totiž žádné duplikáty. Král psal vždy pouze jeden takový dopis,“ uvedl ředitel chebského archivu Karel Halla.

Kompletní seznam ukradených dopisů

Mezi nejvzácnější ukradené relikvie patří dopis od Karla IV. z roku 1354, kterým osvobodil město Cheb od placení cla. „Další korespondence je například od Václava IV., císaře Zikmunda nebo od Jagelonců,“ vypočítával Halla.

Chybějící archiválie odhalil audit před šesti lety. „V roce 1993 jsme dostali první informaci o tom, že na aukci v německém Bamberku se objevila listina z chebského archivu. Tehdejší jeho ředitel proto hned rozjel revizi tohoto nejcennějšího fondu, která vzhledem k obrovskému množství materiálu trvala deset let. Auditoři postupně zjistili, že chybí přes tisíc písemností,“ pokračoval Halla.

V té době ale ještě nemohli archiváři tvrdit, že jsou ukradené, neboť se nikde venku neobjevily. „Takže se to neřešilo. Až když jsem dostal avízo od jedné kolegyně, že se desítky našich dopisů prodávají na aukci v Rakousku, podal jsem trestní oznámení. Tím se rozjelo vyšetřování,“ vysvětlil Halla.

Dokumenty, které se objevily na vídeňské aukci

Zloděje podle šéfa archivu nezajímaly ani tak texty dopisů jako hlavně pečetě, razítka nebo podpisy. „To má pro sběratele nesmírnou cenu. Nechali jsme znalecky ohodnotit jen asi padesát dokumentů a dostali se na částku v řádech miliónů,“ konstatoval dále šéf archivu.

O tom, kdy a jakým způsobem k odcizení archiválií došlo, má Halla jasno. „Jsem přesvědčený o tom, že ke krádežím došlo hned po revoluci v devadesátých letech, kdy po těchto věcech začala být větší poptávka a nebyl takový problém je dostat za hranice. V té době panoval i chaos v kontrole lidí, kteří v archivu dokumenty studovali. Stačilo se zaregistrovat jako badatel a tím získat k těmto věcem prakticky volný přístup. Šlendriánsky se chovala zejména obsluha badatelny, která někdy ani nezapsala, co konkrétně si kdo vypůjčil. Vůbec nikdo nekontroloval, jestli ten dotyčný skutečně vrátil všechny dokumenty, které si půjčil. Dneska už je to nemyslitelné, vše pečlivě kontrolujeme papír po papíru a navíc je dění v badatelně monitorováno kamerovým systémem," uvedl Halla.

Ředitel je již skeptický k tomu, že by se ukradené dopisy do archivu ještě vrátily. Přesto věří kriminalistům, kteří na případu intenzivně pracují, že se jim podaří dostat se pachatelům na stopu.

“Snažíme se jim proto být ve všem nápomocni. Jsme schopni jednoznačně doložit, že ty věci pocházejí od nás. Archiváři, kteří tady fungovali ve dvacátých a třicátých letech, ke každé té listině udělali regest. To znamená, že máme v němčině popsané, o co se jednalo, kolik u toho bylo pečetí nebo jaké jsou tam podpisy. Tím mohu dokladovat, že u nás v archivu byly tyto dokumenty uloženy už před válkou,“ uzavřel Halla.