Když se před týdnem objevily v novinách zprávy o odsouzení Viktora Koženého a Borise Vostrého k desetiletým trestům, překvapil mě můj patnáctiletý synovec otázkou, kdo je Viktor Kožený. Člověk si náhle uvědomí, jak dlouhá doba uplynula od událostí, které byly žalovány. Šlo o skutky z let 1995 a 1996. Proč to celé trvalo tak dlouho?

Přípravné řízení bylo zahájeno v druhé polovině roku 2001, kdy byly provedeny první domovní prohlídky v sídle společnosti Harvardský průmyslový holding, tehdy již v likvidaci. Úvodní komplikací celého trestního řízení byla všeobecně známá skutečnost, že oba hlavní podezřelí se nacházeli v cizině a obvyklými postupy justiční spolupráce je nebylo možné kontaktovat. Rozhodnutí o zahájení trestního stíhání jim přitom bylo třeba doručit.

V letech 2001 a 2002 se v tomto směru zásadně měnil trestní řád a tím i institut zahájení trestního stíhání. Tím se celá procedura vlastně posunula. A samozřejmě poměrně značnou časovou náročnost si vyžádala korespondence s justičními orgány Bahamského společenství a státu Belize. Kontakt s nimi se navazoval dost těžko. Výsledek pokusů o doručení byl znám až v polovině roku 2003.

A po celou tu dobu se nic nedělo?

Na úrovni českých policejních orgánů se samozřejmě prováděla jakási inventarizace materiálů, především ve spolupráci s likvidátorem Harvardského průmyslového holdingu. Bylo možné provádět i některé dílčí úkony, ty ale z hlediska budoucího, kvalifikovanějšího řízení v rámci trestního stíhání bylo třeba stejně opakovat. Klíčový postup před rokem 2003 se koncentroval do pokusů doručit české rozhodnutí o zahájení trestního stíhání podezřelým.

Které se ovšem nikdy nepodařilo.

Nepodařilo. Justiční orgány dotčených zemí nám v podstatě oznámily, že doručení pro Českou republiku provádět nebudou s odkazem na různé formální důvody. Ačkoli v prvopočátku naznačily, že ke spolupráci přistoupí. Situace se pak ale v důsledku aktivity podezřelých změnila a odpověď byla ve výsledku negativní. Na základě toho v polovině roku 2003 bylo zahájeno trestní stíhání obou mužů jako uprchlých.

Nespolupráce ze strany Koženého i Vostrého pak trvala po dobu celého procesu?

Ta trvá do současné doby.

Obhájci jim tedy byli určeni ex offo?

V případě obžalovaného Koženého je obhájce ex offo, právní zástupce Vostrého zastupuje svého klienta na základě plné moci. Nicméně statut obou osob jako uprchlých trvá. A způsob řízení proti uprchlému byl v obou případech potvrzen i rozhodnutím Ústavního soudu z roku 2004. Dokonce již proběhlo jedno řízení před Evropským soudem pro lidská práva.

Pojďme k podstatě věci. Soud konstatoval, že ze strany obou obžalovaných šlo od samého začátku o podvodné jednání. Znamená to tedy, že už od počátku, když zakládali investiční fondy, byli si vědomi toho, že nebudou hájit zájmy DIKů (držitelů investičních kuponů), později akcionářů? Že do toho šli s tím, že se peněz jednou zmocní?

Investiční fondy byly založeny za účelem dosažení určitého zisku a správy aktiv nabytých v kuponové privatizaci. I když kupónová privatizace v celém případu nehraje zase až tak podstatnou roli, jaká je jí přisuzována. K té trestné činnosti došlo později. Poškozující obchodní operace proběhly ve velice krátkém období let 1995 a 1996 rozprodáním majetku bez přijetí jakékoli protihodnoty. Ta byla účetně simulována tak, aby to vypadalo, že k žádnému úbytku majetku v podstatě nedošlo. Ve skutečnosti však došlo ke zcizení likvidního majetku v podobě akcií českých podniků, jejichž protihodnotu simulovaly akcie různých kyperských společností.

Navíc i prodeje českých cenných papírů byly prováděny pouze ve vztahu k úzkému okruhu společností se sídlem na Kypru. Je třeba přihlédnout i k tomu, jakým způsobem ty obchody byly v médiích prezentovány. Totiž jako velice úspěšné, výnosné a z hlediska životaschopnosti fondů jako perspektivní. To se samozřejmě nepotvrdilo. I pokud jde o ztrátu likvidity jejich majetku, ta se promítá do existence holdingu dodnes. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by možné jeho likvidaci dávno dokončit. Ta přitom dodnes pokračuje.

Všechny transakce se odehrály před přijetím novely zákona o investičních společnostech a fondech, která například znemožnila jejich přeměnu na akciové společnosti.

Novela byla účinná od července 1996 a v podstatě všechny ty obchody byly završeny předtím. Fondy, v podstatě už bez majetku, byly sloučeny do Harvardského průmyslového holdingu a.s. Změny byly záměrně koncentrovány do velmi krátkého časového období před změnou zákona.

Nemohou se viníci dnes bránit právě tím, že v té době ještě neexistovaly přísnější zákony a oni jednali vlastně legálně?

Zákony určitě neumožňovaly, aby kdokoli prodával majetek bez toho, aby za něj neobdržel záměrně nějakou protihodnotu. To jsou pravidla v podstatě neměnná. Podstata věci spočívá právě v tom, že byl zcizen nějaký hodnotný majetek, ale protihodnota za něj úmyslně vyžadována nebyla. A současně byl ten obchod prezentován jako výnosný a efektivní.

Vybízí to k otázce, zda by se taková věc mohla stát o pár let později, případně dnes?

To je obtížné posoudit nebo nějak odhadnout. Je fakt, že pokud jde například o režim poukazování finančních prostředků do zahraničí, ten je v současné době samozřejmě přísnější než v první polovině 90. let. Dalo by se usuzovat na to, že legislativní situace tu tehdy byla volnější a spáchání té trestné činnosti do určité míry usnadnila. Nicméně pro spáchání jakékoli trestné činnosti je vždy rozhodující záměr pachatele něco takového provést a obohatit se. To bylo v tomto případě jednoznačně prokázáno.

Viktor Kožený měl od samého začátku svého podnikání v Československu a později České republice velmi propracovanou mediální tvář. Do reklamní kampaně při náboru DIKů se zapojily celebrity ze showbyznysu, ještě po letech ho obhajovali mnozí politici s tím, že vlastně zpopularizoval kupónovou privatizaci. Nenarazil jste v průběhu své práce na nějaké tlaky, když jste žaloval miláčka tolika vlivných lidí?

Ta věc byla vyšetřována v průběhu asi pěti let a bedlivě sledována médii. Řízení před soudem bylo veřejné od počátku. Kdyby tady byl náznak něčeho takového, média by to nepochybně zaznamenala. Průběh trestního řízení myslím ukázal, že k ničemu takovému nedošlo.

U soudu jste žaloval celkem 110 skutků. U každého jste museli provádět dokazování. Jsou to v podstatě identické činy, nebo šlo v každém případě o nějakou jinou fintu?

Ty skutky byly z 90 procent víceméně identické. Spočívaly v tom, že vždycky docházelo k prodeji určitého cenného papíru v určitém okamžiku na účet všech investičních fondů najednou. Byly zadávány takové hromadné příkazy, v nichž příkazce vlastně jen zaškrtával, kterých fondů se prodej kterého titulu týkal. V tomto směru byly jednotlivé dílčí útoky víceméně stejné.

Odpovídají žalované obchody svým rozsahem skutečné škodě, kterou holding utrpěl, nebo zbývají ještě nějaké miliardy, které se do obžaloby nevešly, protože se je nepodařilo prokázat?

Vyčíslená škoda odpovídá soudobé tržní hodnotě cenných papírů, které byly původně v majetku jednotlivých investičních fondů a byla zjistitelná ve vztahu k obchodům, které v letech 1995 až 1996 byly prováděny na tehdy provozovaných trzích cenných papírů v České republice.

Současní akcionáři harvardského holdingu sice cítí po rozsudku morální satisfakci, do toho, že by ale od Koženého dostali miliardy zpět, velké naděje nevkládají. Plánují prý žalobu na český stát. Ochránil tehdy podle vás český stát jejich práva a mají šanci například ve Štrasburku?

To je otázka spíše na někoho jiného. S naším trestním stíháním to nemá nic společného. To opravdu nejsem schopen posoudit.

Rozsudek není pravomocný, advokáti obou obžalovaných se na místě odvolali. Jak dlouho může takový proces ještě trvat?

Přiměřeně dosavadní časové náročnosti celého řízení. Myslím, že se to vůbec nedá odhadnout. Časová náročnost má samozřejmě úzkou vazbu na rozsah spisového a důkazního materiálu. Pro ilustraci: když se dokumenty vezly na Městský soud v Praze před čtyřmi lety, byly to tři plně naložené Fordy Tranzit. Jen spisový materiál má 50 tisíc stran a příloh je přibližně dvojnásobný počet.

Na zoufalství v očích soudce Dušana Pašky, když mu spis přivezli, si ještě pamatuji. Stejnou práci jako on bude muset vykonat každý další odvolací soud. Přitom nařízení soudního jednání od letošního roku již nepřerušuje běh promlčecí doby. Mohlo by se stát i to, že případ bude po několika odvoláních promlčen?

To je otázka právě rychlosti řízení. Současná právní úprava promlčení vytváří určitý tlak na rychlost zpracování trestních věcí a samozřejmě bude záležet na tom, jak rychlé budou další orgány příslušné pro další stádia řízení. V tomto případě samozřejmě odvolací soud.

Prognóza, že by oba pánové někdy skutečně usedli do vězení, je spíš slabá. Skrývají se v zahraničí a výlet do Česka teď určitě neplánují. Nebyla to z vaší strany vlastně jen sysifovská práce?  

To je typická vlastnost všech takto složitých věcí v situaci, kdy stíháte osoby, které využívají možnosti nacházet se kdekoli jinde kromě země, kde řízení probíhá. V historii bychom určitě našli spoustu příkladů, kdy se trestní řízení potýkalo s podobnými problémy. Je potřeba s tím počítat. Některé překážky se podařilo překonat, trestní řád s takovou eventualitou samozřejmě počítá. Institut trestního řízení proti uprchlému byl zcela odůvodněně využit a určitě je to lepší výsledek, než kdyby důvody trestního řízení proti uprchlému od začátku splněny nebyly a řízení by nemohlo běžet vůbec. To se v tomto případě naštěstí nestalo.