Soud se shodl s advokáty obžalovaných v tom, že skupina studentů vysokých uměleckých škol neměla v úmyslu někomu ublížit.

Zároveň však soud upozornil na společenskou nebezpečnost podobného počínání, a to i přesto, že studenti měli v úmyslu především upozornit na snadnou zneužitelnost médií a nesmysly, které občas šíří a kterým mnozí lidé věří.

Státní zástupkyně navrhovala prospěšné práce

Trestní oznámení podala společnost Sitour provozující ranní program Panorama a Česká televize. Státní zástupkyně navrhovala pro všechny obžalované trest veřejně prospěšných prací v polovině zákonné sazby.

Diváci České televize vloni v červnu nevěřili při sledování programu Panorama vlastním očím. Pořad zprostředkovává živý přenos kamer v rekreačních oblastech. Při snímcích Černého Dolu v Krkonoších se v televizi objevil záběr atomového výbuchu.

Atomový hřib "zahalil" oblast Pece pod Sněžkou 17. června. "Pokud vím, nikdo z místních, co televizi sledovali, se v tu chvíli nijak nevyděsil. Než lidem došlo, o co vůbec jde, bylo po všem. Mnozí si dokonce mysleli, že se jedná o Jeseníky." prohlásil starosta Černého Dolu a radní Královéhradeckého kraje Zdeněk Kraus (ODS).

Kraus považuje celou záležitost spíš za recesi než za odsouzeníhodný čin. "Na druhé straně je nutné říci, že jde o alarmující případ, který upozorní, jak je snadné zneužít těchto technických věcí."

Jeden ze členů umělecké skupiny Ztohoven u soudu.:. Jeden ze členů umělecké skupiny Ztohoven u soudu. Foto: PRÁVO/Vladislav Prouza.

Před odpálením imaginárního výbuchu nejprve museli neoprávněně vniknout do areálu lomu v Černém Dole, kde je umístěné přenosové televizní zařízení s kamerou. Posléze vnikli do budky, odkud se toto zařízení ovládá. Potom už stačilo zapojit zřejmě svůj počítač a spustit snímek s "imaginárním odpálením jaderné nálože".

Umělecké dílo

Skupina Ztohoven za tento čin dostala cenu 333 Národní galerie. Skupina Ztohoven podle svých slov poukázala na fakt, že mediální realita je tvořena zástupnými znaky a že tyto znaky nemusí odpovídat skutečnosti.

Podle ní šlo o umělecký projev, o vstup umění do mediální reality, kdy účelem nemělo být jenom šokovat diváky, ale také šlo o upozornění, že jediná realita je realita jimi žitá.