Byla by to jinak státní návštěva, která by se nijak zvlášť nevymykala. Když byl čínský prezident ve Velké Británii, dostalo se mu také velkých poct. Projížděl se v kočáře s britskou královnou. Ubytovaný byl v Buckinghamském paláci, což je výsada, kterou vláda a královská rodina neudělí jen tak někomu.

Při svém pobytu podepsal konkrétní obchodní dohody ve výši 40 miliard liber (1,4 biliónu korun). Oproti nim je uvažovaných 95 miliard korun českých pouhý zlomek. Navíc se jedná o investice, u kterých není jisté, že přispějí k ekonomické prosperitě. Ale lepší něco než nic. Velká Británie přece jen svým významem hraje na hřišti mezinárodní politiky jinou ligu.

I ve Velké Británii aktivně vystupovali zastánci lidských práv. Když chtějí protestovat aktivisté v České republice, není na tom nic špatného. Obzvláště ve světle podezřele dobře organizovaných čínských turistů, kteří si na svůj výlet vzali vlajky různých velikostí a činí tak protiváhu. No uznejte sami. Je jasné, že na dovolenou si bereme státní symboly všichni.

Celá návštěva by tedy byla standardní, nebýt těch nešťastných slov. Minulá vláda prý „velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie”. „Teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech,“ řekl Zeman.

Možná tím chtěl potěšit své voliče. Mohli mít radost, jak to těm západním mocnostem prezident vytmavil. A také být pyšní, že jejich hrdina se družil s čínským státníkem, který bude následně jednat s prezidentem americkým.

Je tady ale chyba. V českém zájmu je být členem EU. Přirozené místo České republiky je v Evropě, její ekonomika je na ní závislá. EU uplatňuje politiku jedné Číny, takže není, co by bylo potřeba přidávat. S Čínou obchodují všichni, může tedy i Česká republika, ale je zbytečné být příliš servilní.

Rozumné chování Sobotky

Vzhledem ke své velikosti se bez spojenců Česká republika neobejde. Musela by NATO vyměnit za jinou mocnost. Prezident asi ví, za kterou. Jen tedy je s podivem, proč pod jeho vedením v devadesátých letech Česká republika do NATO vstupovala.

Naštěstí se rozumně zachovala česká vláda pod vedením premiéra Sobotky. Do textu společné deklarace neprošlo uznání Číny coby tržní ekonomiky. Sobotka mluvil o obchodu i o lidských právech. A především nevybočil z mantinelů uznávaných evropskými partnery. To, že nebyl při ceremonii na Pražském hradě, mu snad také pomůže ve vysvětlování, že Česká republika má stále zájem patřit tam, kam při pouhém pohledu na mapu patří. Do sjednocené Evropy.