KOMENTÁŘ: Poslední bruselské procitnutí? - Miloš Balabán

V „hlavním městě“ Evropy, sídle evropských institucí a NATO se mohl terorista skrývat po dobu čtyř měsíců. A jak vyplývá z policejního vyšetřování, teroristů skrývajících se v Bruselu bylo víc. O mnohých se nicméně zřejmě nevědělo. Teď udeřili.

Brusel, stejně jako Paříž, může potvrzovat, že Islámský stát, který se v Sýrii a v Iráku nachází pod zvýšeným tlakem, přenáší bojovou činnost z regionu do Evropy. Fakt, že v řadách IS bojuje podle odhadů pět tisíc bojovníků s evropskými pasy, jen podtrhuje míru hrozby.

Bezpečnostní složky přitom jen těžko mohou vědět, kolik „spících“ teroristů se v Evropě nachází. Za situace, kdy se do Evropy dostaly s migrační vlnou statisíce lidí bez jakékoli relevantní kontroly a evidence, to platí dvojnásob.

Bruselské atentáty znovu potvrdily, že realitou se stává boj na několika frontách. Summity pro jeho vedení už přestávají stačit.

Unie bude muset zjevně přepnout do krizového režimu, kdy se bude muset rozhodovat rychle i v řádu hodin, maximálně dnů, a nikoli týdnů a měsíců jako dosud. A možná i velmi nestandardně. Příklad? Šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová uvedla, že se 450 tisíc běženců chystá uprchnout před občanskou válkou z Libye přes Středozemní moře do Evropy.

Riziko, že tento příliv bude kontaminován bojovníky Islámského státu, který se v Libyi již uchytil, není vůbec malé.

Není to tedy důvod k preventivní humanitárně-bezpečnostní akci v samotné Libyi? Argumenty, že je to drahé, nemožné a neproveditelné, už nemusí obstát. Dobré je se zbavovat i přílišných iluzí jako v případě dohody s Tureckem. Budou Turci schopni a ochotni plnit svoje migrační závazky v konfrontaci se zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi?

Zatím poslední, zřejmě cílený atentát s pěti oběťmi v Istanbulu zpochybňuje tvrzení, že Turecko je tzv. bezpečnou zemí. Od října zahynulo při atentátech v zemi již téměř 200 lidí.

Na jihovýchodě země nyní probíhá občanská válka s Kurdy, která si vyžádala 1300 mrtvých. Nemůže se nakonec „lokální“ konflikt s Kurdy přenést i do celé země, jak ukázaly i teroristické útoky s kurdskou účastí?

Dávat Turkům perspektivu na bezvízový styk s Unií je tudíž hazard s vnitřní bezpečností EU.

Není spíše nutné se otevřeně ptát, zda je Turecko součástí řešení, nebo součástí problému? Spíše se kloním ke druhé variantě. Pak by se ovšem definitivně přiblížila hodina pravdy, kdy bude nutné bez dlouhých debat skutečně zajistit vnější hranice EU a Schengenu. A to doslova od Černého po Jaderské moře a nespoléhat na tureckou dobrou vůli.

Vím, že vytváření útvaru „pevnost Evropa“ není populární. Jenže pokud chce EU přežít v okamžiku, kdy svět okolo ní připomíná džungli, nic jiného jí nezbývá. Politicky, ekonomicky a bezpečnostně rozvrácená Evropa by ničemu a nikomu nepomohla.