Nevím, jestli by v Českých Budějovicích chtěl žít každý, ale ve Švýcarsku by určitě chtěl žít kdekdo. Všude samá kráva Milka, hodinky, banky a referenda. Havaj nové doby. Uměli si to tam zařídit.

Kontrolní otázka: Může někdo spatra vyjmenovat známé švýcarské politiky, kteří udržují tento mechanismus v tak dobrém stavu? Rád bych viděl toho smělce.

K této úvaze mě nepřímo vyprovokovala korespondence s panem P. Š. o náplni politiky. Dával důraz na ústavu jako základ veškerého konání. Oponoval jsem mu praxí, v níž se ústavou zabývá maximálně čas od času Ústavní soud, jinak politici i většina voličů jedou podle svých myšlenkových map.

Necháme-li stranou volené zástupce, kterým jde pouze o vlastní zájmy, má plnit politika ve státě jako současné Česko dva hlavní úkoly. Za prvé nenechat přirozené napětí mezi skupinami společnosti s jejich rozdílnými zájmy i založením přerůst do otevřené agrese proti spoluobčanům, kteří se provinili jen svou jinakostí. Za druhé, což je doplněk k prvnímu úkolu, má politik, respektive strana hájit zájmy svých voličů.

Takto nalinkované to vypadá poměrně jasně. A teď historka z natáčení: před návštěvou Prahy a prvním setkáním jistého významného západního politika s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou byl úřad tohoto politika ve stavu lehkého šoku. Nic si totiž ve svých papírech obsahujících charakteristiky všelijakých potenciálních partnerů na Sobotku nenašli.

Abych byl správně pochopen. Nešlo o absenci standardních informací, těch bylo dostatek. Taky se nejednalo o nějaké kompromitující materiály. Ty naopak chyběly. Úředníky spíše zaráželo, že se nemůžou dopátrat jakéhosi psychologického portrétu českého premiéra, který by ulehčil jejich šéfovi následnou komunikaci. „Je to politik, který se nerad předvádí, jen bez velkého ohlasu dělá svou práci,“ dospěli nakonec k názoru.  Jednání nakonec proběhla a západní politik odjel z Prahy s tím, že na něj Sobotka udělal velmi dobrý dojem jako partner, s nímž se dá produktivně mluvit.

Ale kdo u nás víc víří ovzduší svými decibely? Umírněný premiér, anebo dva jiní sekáči, jeden na Hradě, druhý v Letenské ulici? Že se ptám. Takže pouze na okraj, nudně a hnidopišsky: zkusme porovnat plnění slibů, které dal každý z těchto tří mužů jako politik svým voličům. To se vztahuje k všeobecnému úkolu politiky číslo dvě. Co se týká úkolu číslo jedna, Miloš Zeman úspěšně činí pravý opak a Andrej Babiš s nářky na všechny, kdo mu nepřetržitě ubližují, ho následuje.

Další kontrolní otázka není ani nutná, ale přece jen: Kdo že je mezi lidem populárnější, umírněnec, nebo sekáči?