Tato vláda, spřízněné neziskovky, školští mudrlanti a experti, tvůrci mediálního dýmu a další  – inspirováni patrně neomarxistickými skandinávskými experimenty – zavádějí do českého školství takzvanou „inkluzi“. Tedy ruší školy speciální (dříve pomocné/zvláštní) a děti s mentálními handicapy pošlou do normálních škol.

Ministryně Valachová se nechala slyšet, že tento experiment na tisících školách provede stůj co stůj. Tedy zlikviduje systém speciálních škol, který má u nás dlouhou tradici a dokázal začleňovat do společnosti i děti s velmi speciálními studijními potřebami.

Znám osobně několik speciálních pedagogů, jde o nesmírně náročnou (špatně placenou), ale záslužnou práci.

Většina závažných argumentů již v diskusích padla, ministerstvu je to ale naprosto jedno. Připravil jsem si tedy malé podobenství.

Inkluze novorozenců

Jde o velmi lidskoprávně ušlechtilou snahu. Nedonošená a jinak ohrožená miminka nebudou nadále v inkubátorech na podivných specializovaných odděleních, ale normálně v hezkých světlých pokojích s ostatními dětmi, protože tak je to správné. Plán představila ministryně zdravotnictví.

První se ozvou speciální neonatologové. Varují, že dojde k prudkému propadu péče o ohrožené děti a zvýšení novorozenecké a kojenecké úmrtnosti. Bouří se proti rušení specializovaných center. Bojí se, že přijdou o práci.

Ministerstvo reaguje: Jde o kachnu, specializovaná centra se rušit nebudou. Jen tedy budou mít zakázáno pečovat o děti specializovaně a nesmí používat inkubátory. Jmenovat se to ale může pořád dál stejně. Podobně speciální školy se dál mohou jmenovat speciální, „nikdo je neruší“, jen tedy musí nově učit podle normálního vzdělávacího programu.

V médiích probíhají promo články. Jde o světový trend, ve spoustě zemí, třeba v Kambodži či Laosu, nemají žádné inkubátory a nic – a podívejte kolik je tam dětí! Mnohem víc než u nás! A zdravých! Je tam řádově vyšší kojenecká úmrtnost? Nepřípustná polofašistická otázka.

Pak se ozvou pediatři z normálního oddělení. Krista boha, vždyť tu máme spoustu práce. Musíme dohlédnout, aby prvorodičky začaly kojit. Miminka pečlivě sledujeme, zda je vše OK, abychom předešli komplikacím, vždyť prvních pár dní je rizikových i pro normální děti. Zároveň se to musí kombinovat s péčí o maminky. Ta dobře prospívající dítka posíláme rychle domů. Do toho režim oddělení, návštěvy natěšených příbuzných... Když mi sem dají kilogram vážící dítko a žádnou odpovídající techniku – celý personál oddělení bude lítat jen okolo něho a stejně nejspíš umře. Na ostatní miminka se nikdo ani nepodívá.

Uklidněte se! Dostanete asistenta přece!

To jako lapiducha Jardu??? Ten může tak maximálně něco podržet nebo odvézt postýlku, ale o medicíně neví nic. To bude muset stejně řešit lékař a zkušené sestry. To si děláte legraci.

Nesýčkujte – asistenti budou vyškoleni dvoutýdenním kurzem!!! Podobně ve školách převezme práci erudovaných speciálních pedagogů jakýsi nově vzniklý asistent pedagoga.

V médiích probíhají promo akce. V Přelouči nemají specializované oddělení, a přitom porodnice funguje. V televizi hovoří pan primář, stranický kolega paní ministryně. Pod tím je titulek „Porodnice, kde inkluze již probíhá, a to úspěšně“. Vidíte, že to jde! Posílají rizikové případy předem do Pardubic? Nepřípustná otázka.

V televizi probíhají „odborné“ debaty. Předsedkyně „Sdružení pro respekt k porodu“ paní Mahulena, odbornice na poporodní inkluzi (vystudovaná socioložka), a MUDr. Novák, dlouholetý přednosta novorozeneckého oddělení, odpůrce inkluze.  
Paní Mahulena boduje. Pan doktor naopak vypadá trochu naštvaně. Působí staromódně. Útočí na paní Mahulenu, že nenese žádnou zodpovědnost. Konfrontace ale televizní divák nemá rád. Doktor dále zdlouhavě popisuje poporodní komplikace nezralých dětí. Snaží se o suchá fakta. Redaktora to už nudí a přerušuje ho.
Paní Mahulena je pohledná dáma a moc pěkně hovoří o nemocných dětech, jak spolu se zdravými… Jak je to hezké, když to skončí úspěchem. Ví také hodně o venezuelském porodnictví, kde byla na kongresu o inkluzi. Pan doktor toho naopak o venezuelském porodnictví moc neví.

Redaktor fandí paní Mahuleně. Je pro moderní věci. Navíc se trochu znají, neb paní Mahulena a její sdružení dostávají několik desítek miliónů ročně dotací a pořádají mimo jiné kulaté stoly a semináře. Mají tam bezkonkurenčně vynikající chlebíčky a jsou k novinářům velmi laskaví. Vše jim přehledně připraví v krásné barevné brožuře na krásném papíru.

Pořad končí tak trochu do ztracena.

Poporodní inkluzi prosadím stůj co stůj, prohlašuje paní ministryně. Má to podporu i Evropské komise.

No tak takhle my si ve školství žijeme. Problém je, že to není běžná zhovadilost, jakých je ve školství řada a dají se prostě po změně vlády zrušit škrtem pera. Znovu vybudovat funkční systém speciálního školství bude trvat 15 až 20 let.