O co jde? Právo minulý týden uveřejnilo text upozorňující na vážná rizika spojená s ochranou chorvatsko-slovinské hranice v místech, kudy do Evropy proudí balkánská migrační vlna.

Autorem je člen českého druhého policejního kontingentu Martin Herzán, který se na kontrolách uprchlíků osobně podílel celkem šest týdnů na přelomu loňského a letošního roku.

ČTĚTE TAKÉ
Vše, co jsem popsal, mohu doložit, říká Martin Herzán obviňovaný ze lží o migrantech

Potvrzuje do velké míry slova velitele prvního kontingentu Davida Předoty, která už v prosinci přinesl server Aktuálně.cz.

Že mezi uprchlíky převažují mladí muži, že často nemají doklady, vymýšlejí si ohledně země svého původu, aby prošli, že u nich byly při prohlídkách nalezeny zbraně a v jejich mobilech fotografie, na nichž pózují v uniformách a se zbraněmi v rukou.

Text Martina Herzána pro Právo
Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost

Jenže Herzánova výpověď je ještě o něco otevřenější. Nejenže se u migrantů nacházejí zbraně a na nalezených videích vystupují v rolích radikálních bojovníků. Ale i ti, kteří mají u sebe záběry mučení bezbranných lidí, které mohl těžko pořídit kdokoli mimo okruh pachatelů, videa mučení žen nebo dětskou pornografii, kontrolami procházejí. Ačkoli je Češi předávali slovinské kriminální policii, ta je prý po výslechu pouštěla dál do Evropy.

Materiál spustil až hysterickou vlnu odporu. Deník Referendum označuje text za článek plný vybájených poplašných zpráv, které popřela „už i slovinská policie“. Ostatně na oficiální vyjádření slovinské policie se odkazují i všichni ostatní.

K takovému výkonu je třeba pogratulovat. Kdyby se média spokojila s oficiálním vyjádřením české policie k sobotním zásahům při demonstracích v Praze, mohla skončit u veřejné pochvaly obětavé a naprosto profesionální práce z úst policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Navíc slovinská policie neřekla o mnoho víc, než že z několika desítek osob prověřovaných pro podezření ze zapojení do ozbrojených konfliktů nebyl žádný (!) případ potvrzen. Ta informace je znepokojivá už sama o sobě. Nebýt toho, že právě na tuto okolnost – totiž že kontrolami nakonec procházejí všichni – Herzán poukazuje.

Měl jsem možnost velkou část materiálu, o který se text opírá, zhlédnout. Nebylo to nic vybájeného, ale setsakramentsky reálného.

Jsem názoru, že k tématu je třeba přistupovat s otevřeným hledím, bez brýlí mámení a začít o tom, co se děje, otevřeně mluvit a psát dřív, než se to z papíru samo převede do formátu 3D.