Článek
Například Evropská unie má trochu problémy ne? Statisíce migrantů nelegálně překračují hranice. Schengenská pravidla naprosto nefungují, neplatí. Euro přineslo totální ekonomický kolaps Řecka a brutální nezaměstnanost mladých lidí jižních zemí eurozóny. Británie bude hlasovat o odchodu z EU. Vládci Evropy, Němci, natvrdo vyhrožují tu Polsku, tu Maďarsku za záchvěvy jejich svébytné politiky.
A co řeší v Bruselu v parlamentě?
Zákaz nošení podpatků a šperků pro kadeřnice; zákaz zobrazování obrázků na obalech kojeneckého mléka; zavedení emisní daně pro letecký průmysl; kulturní výjimka při jednání o smlouvě o volném obchodu mezi EU a USA; vliv klimatických změn na rovnost žen; evropské školy; antidumpingová cla na čínské solární panely; omezení příkonu vysavačů; povinné kvóty pro ženy v řídicích orgánech společností A TAK DÁLE, A TAK DÁLE.
Česká republika nijak nezaostává.
Hezkým příkladem je nový vysokoškolský zákon.
U vysokoškolského vzdělávání máme taky trochu problém, že? Dříve studovalo 15 % populace, teď zhruba 80 %. Přibylo statisíce studentů. To stojí miliardy korun. A nemá to žádnou kotvu.
Dříve bylo pár univerzit. Univerzita Karlova vznikla roku 1348, pak v 16. století Olomouc, v roce 1707 ČVUT, 1899 technika v Brně, 1906 zemědělka, 1919 Masarykova i Mendelova lesnická v Brně, po II. světové válce ostravská báňská a pražská ekonomka a dalších asi 70 (!!!) vysokých škol v poslední době +- za panování Akreditační komise paní „politoložky“ Dvořákové.
Otevírají se obory bez takřka jakéhokoli vědního obsahu. Ročně přibývá přes sto profesorů, jsou jich tisíce. Inflace všeho a úpadek úrovně průměrného vysokoškoláka…
Co všechno má platit daňový poplatník a co ne? Jak budou školy do budoucna financovány, aby to bylo udržitelné a spravedlivé?
Nic z toho nový zákon neřeší.
Hlavní jsou dvě části zákona.
Zaprvé vznik Národního akreditačního úřadu. Tedy ti, co otevřeli desítky nových univerzit a přispěli k rozvratu systému – teď dostanou budovu, šestsettřináctky s unuděnými řidiči a mnohem mohutnější „ouřad“. Ale čert vem benefity a byrokracii. Akreditační proces se přece týká školství, peněz daňových poplatníků. Tedy má za něj zodpovídat ministr školství (i když jde třeba o paní Valachovou), protože vláda pochází z voleb, tedy od občanů. Tahle móda, že je všechno jakoby nezávislé, špatně kontrolovatelné a bez odpovědnosti – je špatně.
Krom jiného by to bylo levnější – stačil by jeden odbor nebo jeho část na ministerstvu.
Druhá, a mediálně jasně první, je otázka, kdo má jmenovat profesory. Zda prezident, či někdo jiný (třeba samotní rektoři, ministr školství, ombudsman, ombudsfrau…) či to prezidentovi nějak zkomplikovat, kdyby někoho jmenovat nechtěl.
Hmm, já nechci mít prezidenta (i když jde třeba o pana Zemana), který musí podepsat vše, co mu přinesou. Vždyť má mandát miliónů občanů. Navíc při současné hyperinflaci vědeckých titulů to začíná být trochu nedůstojné. Nutit prezidenty, že musí podepsat veškeré návrhy komise, a pak se jít klanět do Vladislavského sálu? Bavilo by vás to, kdybyste byli prezidentem? Mnohem lepší by bylo jmenování samotnými školami, dnešní model je přežitý.
Ale hlavně je to taky dost jedno, ne? Prezident to případně určitě nějak přežije. A neřeší to ve školách systémově nic.
Tak si počkejme, v jaké podobě zákon projde. To bude velký přelom.
Ach jo.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz