Očima Saši Mitrofanova: Mloci a Povondrové, tady a teď

Pozoruhodné, jak v zemi, která dala světu klíč k pochopení dnešní situace, nepadne o tom ani slovo. Válka s Mloky. Když jsem toto napsal na Twitter, ozval se pan R. S. s otázkou: „Máte na mysli Rusko, nebo islamisty?“ Odpověděl jsem, že ani jedno. Ve 140 znacích se to špatně rozvádí.

Jako každé prorocké dílo může být Čapkova kniha interpretována coby varování před tím, co čtenáře děsí nejvíc. Kromě Ruska či islamistů lze dosadit uprchlíky. V zemi, kde žádní nejsou, to udělá s chutí a přesvědčením, že jde o pravé ořechové, spousta lidí. A za minulého režimu se oficiálně soudilo, že Čapek varoval před hrůzami kapitalismu a před fašismem.

Velká kniha je ale také proto velká, že umožňuje různé výklady. A také nabízí možnost nezůstat na povrchu, kde jako kdyby ležely klasikem prefabrikované odpovědi. Aniž bych zpochybňoval jedinou ze vzpomenutých verzí, zůstávají u jevů. Mají však tyto jevy společný původ? Pokud ano, pak v čem?

Mloci jsou učenliví. Šikovní. Dokážou být zruční v dělnických i inženýrských pracích. Jen jim schází maličkost, která je v podstatě jak pro dělnickou a inženýrskou činnost, tak pro pohyb ve společnosti včetně politického pro mnohé cosi jako slepé střevo. Lidskost. Lidskost chápaná jako převládání humánních prvků v povaze jedince nad prvky zvířecími. Mloci jsou přece jen zvířata, i když dokážou mluvit a psát a dnes také velmi zručně používat internet.

Aby nedošlo k omylu: nemám na mysli pouze lidské bytosti, které jsou v nižších sociálních, vzdělanostních a hodnotových patrech lidské společnosti. To by byla příliš snadná, a tudíž nesprávná odpověď. Největší hrůzy 20. století nezpůsobily nejnižší vrstvy společnosti samy o sobě. Vždy je vedl nějaký Chief Salamander, který je násobně převyšoval intelektem a chytrostí – a používal je jako výtah k vlastní moci. Dnešek v Česku není výjimkou.

Mezi Chiefem Salamandrem a Mloky však musí existovat článek, bez něhož by se věci nehnuly směrem, který potřebuje Chief (u nás se dnes říká Šéf) a po kterém coby po cestě, jak vybít frustraci z vlastních nevydařených životů ničením těch bohatších, chytřejších a úspěšnějších, touží řádoví Mloci. Tuto vložku tvoří Povondrové různého věku, postavení a stupně vzdělání.

Pan Povondra váhal po léta mezi zájmem o pravěké hroby a vášní pro zahraniční politiku. Pak se stal tím člověkem, který nechtěně spustil mločí lavinu. Uklidňoval se slovy „kdepak, sem se Mloci nedostanou, my to máme dobré“, než první Mlok vystrčil hlavu z vltavské vody. A bylo pozdě cokoli měnit.