Andrej Babiš sice společností pohybuje, ale tak, že svá veřejná vyjádření opírá o většinové názory. Ty pak nepodrobuje kritické analýze, ale jen analýze oportunistické. Ví přesně, co se bude líbit a co podpoří jeho preference. Tváří se, jako by to tak mělo být.

Ve veřejných vystoupeních se naprosto vzdává jakýchkoli nových impulzů a přijímá i hystericky deformované veřejné nálady. Dokázal to minulý týden v interview pro Právo.

ČTĚTE TAKÉ
Babiš: Žádné uprchlíky přijímat nemůžeme

„Hnutí“, které nemá program, Andreji Babišovi umožňuje v některých případech i rychle kličkovat. Ve zmíněném interview naprosto přesně vplouvá do různých vod české debaty. Ve své analýze uprchlické vlny v podstatě cituje hospodské debaty, když říká, že „… to je problém Německa, o kterém říkají, že ho zvládnou. Ať to tedy udělají a ať nám nevnucují svoje rozhodnutí, že někoho pozvali.“

Pravdou je, že kancléřka Merkelová jen sdělila, že německá ústava obsahuje právo na azyl, které se definuje z principu a ne počtem či horní hranicí. Je také snadné dávat uprchlickou vlnu do souvislosti s kancléřčinými slovy a neanalyzovat dále její pravdivé příčiny.

Masy byly v době, kdy došlo ke kritizovanému výroku Angely Merkelové, již dávno v pohybu, o čemž česká veřejnost moc nediskutuje. A tato vlna je dnes již vpravdě „uprchlická“ a ne „migrantská“.

Když se podíváme na vývoj podílu národností – z Kosova se například z dřívějších čtyřiceti procent snížil podíl uprchlíků, tedy v tomto případě migrantů, na dvě procenta. Pana Babiše také nezajímá vývoj čísel v Německu neregistrovaných uprchlíků a jen si rád zamává číslem 300 000. Jejich počet se totiž snižuje.

ČTĚTE TAKÉ
Babiš to za rozhovor pro Právo schytal od Sobotky i Bělobrádka

Je lehké citovat ona počáteční čísla. Ale tato statistika má opravdu vývoj, protože administrativní zátěž německých úřadů byla na podzim mimořádná, zatímco nyní patřičné programy, realizované dost rychle, neregistrované uprchlíky dostávají pomalu pod kontrolu. V Německu se zvyšuje počet policistů, úředníků a učitelů jazyka i občanské výchovy.

Katastrofální je Babišova formulace, že „nemáme povinnost... vůbec nikoho přijímat“. To je mimo ústavu a mezinárodní úmluvy, Českou republikou podepsané.

Člověk, který se ve své osobní historii vyvíjel jako kolaborant komunistického systému a zbohatl na základě znalostí hospodářských struktur, které si tehdy osvojil, dnes uplatňuje tehdejší návyky a znalosti, aniž by se staral o nějaké principy. Ví totiž, že česká veřejnost také svléká tehdejší návyky jen pomalu.

U Andreje Babiše, ale i v širokém sektoru současné debaty, ovšem chybí ještě jeden podstatný aspekt. Tato země ztratila na základě poválečných událostí asi 2,5 miliónu obyvatel. Zacházení s nimi se odůvodňovalo historií let 1938-45, ale posuzování celé kauzy – příčin a důsledků - bylo značně povrchní a komunismem ovlivněné.

Německo, tehdy ještě pod spojeneckou kontrolou, ony různým způsobem vyhnané, někdy i jen odsunuté, Němce přijalo v počtu asi čtrnácti miliónů a po počátečních ne zcela pozitivních jevech byli tito migranti podstatným impulzem pro hospodářský rozvoj, zatímco místa, kde jsme se jich „zbavili“, po desítky let trpěla různými strukturálními deficity.

Zbavili jsme se totiž i jejich schopností. Později Německo přijalo i milióny pracovních sil ze středomoří, především také z Turecka. Muslimů je z této doby v Německu na 3 milióny, což je dost na to, abychom mohli posoudit možnosti soužití.

Věrohodné statistiky vypovídají jasně, že je to soužití normální. Problémy jsou na okrajích skupin, kde ovšem muslimští radikálové mají svůj protějšek z hlediska bojovnosti v neonacistických hnutích, sexuálně nadržení muslimové pak v sexuálně nadržených nemuslimech, kteří také plní statistiky.

Bezpečnost žen je lidskoprávní agenda, o kterou se musíme starat všichni a nelze zakrývat vlastní deficity poukazem na nějaké muslimy.

A ještě jeden aspekt této debaty je důležitý: Je to rozpočtová kázeň. Německo má vyrovnaný rozpočet a diskutuje relativně uvolněně o tom, jak umožnit čerpání prostředků na zvládnutí uprchlické vlny.

Andrej Babiš je ministrem financí a nemá vyrovnaný rozpočet. V diskusích o hospodářské situaci Německa se často hovoří o tom, že tento úspěch ministra financí Spolkové republiky Wolfganga Schäubleho se odehrává „na úkor“ ostatních.

Ovšem Spolková republika Německo nemůže jen nasazovat nějaké páky a je závislá na řadě partnerů, kteří s ní jsou propojeni v produkci samotné, nebo jako odbytiště. V současné situaci není možné vytvářet hospodářský růst a odbyt pro vlastní firmy bez ohledů na ostatní.

Příliš často vedeme debaty o zhoubném vlivu evropských institucí a hlavně Německa na vývoj v Řecku, zatímco úspěšný vývoj v Irsku, Portugalsku i ve Španělsku si nepřipomínáme. Proč si nevzít příklad i z tohoto ošetření rozpočtu, ve kterém se s uprchlíky už dávno počítá?

Celkově je ovšem jasné, že uprchlická vlna způsobila a ještě způsobí řadu problémů, a to hlavně v zemích, které si jistou zodpovědnost připouštějí. Řešení těchto problémů není snadné a je nutné se zabývat i tlakem, který vzniká na Blízkém východě a dává uprchlíky do pohybu.

Nepřipomíná se tolik, že Německo se na vojenských opatřeních už podílí, zatímco Česká republika si moc nepřipomíná, že byla součástí „koalice ochotných“, která začala v Iráku válčit v roce 2003 a podstatně tak přispěla k destabilizaci celé oblasti.

Měla by s tím být spojena i jistá zodpovědnost. Ukazování prstem na Angelu Merkelovou je ovšem pravý opak zodpovědného jednání. Jsou to výmluvy. Ale v hospodě se líbí.