Helénská republika je stále zdevastovaná roky krize i nevhodným šetřením. Pokles hospodářství o třetinu odpovídá středně dlouho trvající válce, nezaměstnanost je astronomická. Malý růst ekonomiky i podle největších optimistů, tedy současné řecké vlády, nastane nejdříve v druhém pololetí tohoto roku.  Ale i kdyby byl v roce 2017, jak předpokládá Evropská komise, nevadí. Lepší nějaký růst než žádný. Každopádně lze očekávat. A díky čemu?

Díky tomu, že již není tématem. Ty tam jsou časy, kdy nejen mediálním světem, ale každou hospodou i kavárnou hýbalo téma ekonomické krize. A obavy z případného pádu Řecka, lavinového efektu a následného rozpadu či poškození eurozóny.

Pozornost veřejného mínění se ubírá jiným směrem, a tak je možné uplatnit opatření, která bylo potřeba uplatnit od samého počátku. A také již je široce chápána teze, dříve prosazovaná hlavně na jihu Evropy, ve Francii a ve Spojených státech, že Řecko krizi nezpůsobilo.

Řekům výměnou za reformy schvalované jak na běžícím páse směřují peníze na rekapitalizaci bank. Tentokrát skutečně řeckých, nikoliv zahraničních matek jako v minulosti. Směřují také investice do ekonomiky.

Budoucí růst má být zajištěn strukturálními fondy, které do země již nyní plynou a balíčkem 85 miliard eur. Dále odpuštěním části dluhu, které se bude jen jinak jmenovat. Prodloužení a odložení splátek a jejich navázání na výkon ekonomiky. Veřejnost si ale naposledy pamatuje pouze ponižující obrat řeckého premiéra. Tím, že nikoho nezajímá, může se uplatnit plán dávno známý, ale dříve politicky neprůchodný. Po pěti letech neúspěšného šetření se již nedá jinak než investovat po vzoru Spojených států.

Británie v EU

Také s případným odchodem Velké Británie z Evropské unie to již není tak žhavé. Pozornost veřejnosti upřená jiným směrem umožňuje britskému premiérovi cestovat do Bruselu, tam slíbit ústupky, domů se však vrátit s hrdinným postojem. Však on si tu úpravu sociálního systému a dávek pro přistěhovalce unijní i mimounijní prosadí. EU navzdory. Co na tom, že by to mohl udělat i bez referenda a unie, protože sociální systém je v pravomoci vlád členských zemí.

Obojí výše zmíněné je dobrá zpráva. Je lepší mít Řecko a eurozónu stabilní. Velkou Británii raději v EU než mimo ni.

A o tom, jak uprchlíci pomáhají budovat politickou kariéru lépe než komplexní politický program příště.