Článek
... Nějak to v knihovně nemohu najít, ale smysl zhruba byl: „Přes všechny lásky či pracovní úspěchy, cestování... nejvíce jsem byl v životě šťastný na rybách.“
Já si na to občas vzpomenu v sedle bicyklu. Když nás vyjede slušný pelotonek kamarádů a známých, je hezky, jede se rozumně, mám aspoň trochu kondici, galusky svištěj, přehazovačky tiše předou a pak už trochu zničení zastavíme na pivo, říkám si, že „nejšťastnější v životě jsem na kole“.
Proto pořád, i když padesátka se blíží, vyrazím párkrát za rok na závody. Většinou s obavami, zda nepřijedu v úplně posledním grupetu, jestli mám dost natrénováno a víceméně se na ten závod ani moc netěším, spíš jen na ten pocit, až budu v cíli (s vyplavenými endorfiny štěstí). No ale vím, že když jednou nepojedu – napřesrok už nepojedu určitě.
Takových jako já jsou stovky, dnes jelo v Krkonoších 400 závodníků na Krakonošově maratónu a zejména v Polsku fandila snad půlka městeček a vesnic. Tak i naše skupinka (20 minut za čelem s policejními motorkami) to vždycky přes vesnici hnala jak k ohni a pak se z toho za vsí rozdýchávala. :-) Asi nám všem bylo líto těch fandících dětí, aby nefandily zbytečně.
Cestou z Trutnova domů jely naproti nám stovky aut s koly na střeše. Normálně na dovolenou. Češi jsou cyklistický národ, snad po Belgii nejvíc.
Ale tenhle komentář není o kráse cyklistiky, byť v tom bychom se asi s Otou Pavlem shodli. Jako původně sportovní novinář napsal nejkrásnější sportovní povídky právě o cyklistech.
Tenhle komentář je o nenávisti.
O nenávisti cyklisti vs. automobilisti a naopak.
Asi je to dobou, nenávisti obecně ve společnosti je víc. Možná bude válka, tohle evropsko-obamovské hospodaření skončí nějakým krachem a lidi to cítí a jsou nervózní a vzteklí. A třeba to má jiné příčiny.
Ale mezi mými známými – často velmi liberálními lidmi – se čím dál častěji objevují útoky na cyklisty. Na facebooku atd. Naopak skoro v každém cyklistickém kolektivu se zase vyskytuje jedinec, který pomalu na každé projíždějící vozidlo hrozí vyzáblou pěstičkou a je plný historek o „debilech v autě, co ho sundali či málem sundali“.
No a co mám dělat já? Já jsem cyklista i automobilista zároveň. Na kole mám letos najeto 6000, v autě 12000 km. Tak asi víc času trávím v sedle. Ale mně za celý život (a to jezdím často za Prahou) žádné auto nic neudělalo. Občas si to někdo trochu blbě vyměřil a projel o kus blíž, než by měl, ale od toho si člověk nechává vpravo trochu rezervu... Občas někdo zatroubil, ale kolikrát spíš v dobré víře – jakože „bacha, jedu“. A 99% automobilistů je slušných.
Naopak pokud se cyklisti necpou na magistrálu či silnici 1. třídy bez krajnice, tak je prostě v klidu autem objedu a někdy si kvůli tomu holt přibrzdím. Ani v autě jsem neměl nikdy s žádným cyklistou problém.
Není nás takových náhodou drtivá většina?
Jestli to spíš nezpůsobují cyklofašisti a různí pachatelé dobra. Cyklistická jízda blokující jednou ročně pražské centrum je neuvěřitelně debilní exhibice šikanující normální lidi a se skutečnými cyklisty nemá žádnou souvislost. Myšlenka „cyklistických ulic“, kde se bude jezdit dvacítkou, je snad ještě horší.
Praha je velmi kopcovité město, s minimem velkých ulic (proti Vídni či Hradci Králové ležícím na rovině), s naprosto nedodělanými městskými okruhy. Plné aut. Takže například pokud proboha konečně otevřete tu Blanku, tak se bude moct jezdit na kole po Letné a leckde jinde.
Pokud se naproti tomu jedna ze dvou průjezdných ulic stane „cyklistickou“ (mimochodem dvacítkou jezdí báby s bramborama na řídítkách, tím cyklisty fakt nedojmete), vznikne dopravní kolaps. A automobilisti budou nenávidět cyklisty bez rozdílu.
Nikdy tolik neoceníte auto jako cestou z cyklistického závodu. To jsou machři, ti inženýři! Tadyhle jen nepatrným pohybem polechtám plynový pedál a autíčko krásně vystřelí stovkou do kopečka. A přitom mě tu před hodinou pálila stehna a chytaly křeče do lýtek, abych se v tom kopečku nezastavil.
Auta a normální rychlá doprava v nich teď potřebují větší ochranu než cyklisti.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
(Přestože v autě nejsem v životě nejšťastnější.)