Ministr (a od studií profesionální politik) Dienstbier instaloval na místo ministryně školství namísto svéhlavého Chládka úřednici ze svého lidskoprávního ministerstva a s těžkým resortem jí pomáhá. V uplynulém týdnu jsme se tedy mohli dočíst ministrův apel, že „je třeba vytvořit genderově vyvážené učebnice“, protože jsou nyní „dívky často zobrazovány jako ty, které mají pečovat, a chlapci jako ti, kteří budou pracovat v technických oborech“.

Těžko říci, zda jsou nám vzorem úchylné severské země, kde se v moderních dětských knížkách vyskytují jen jakési bezpohlavní bytosti bez obličejů a „Jeníček s Mařenkou“ vypadají zcela identicky.

Mimochodem Perníková chaloupka je zdánlivě nepříliš závadná, neb Jeníček s Mařenkou se bojí, utíkají a putují lesem tak nějak stejně, ale to je vidět, že tomu nerozumíte! Jak to, že do stromů mlátí sekerou chlap, a proč pec roztápí starší žena – aha?

Ale vraťme se k těm hororovým obrázkům podivných bytostí – možná to je opravdu náš vzor, neb pan ministr rovněž uvedl: „Nejde přitom jen o samotný text, často jde o doprovodné ilustrace, které jsou genderově stereotypní a znázorňují ženské či mužské postavy v určitých, takzvaně tradičních rolích.“

Ty krávo.

Promiňte. Už jsem se vydýchal a jako loajální občan vytvořím učební text dějepisu obsahující veškerá schválená Průřezová témata našich Rámcových vzdělávacích programů. Tj. ekologie, panevropanství, gender atd.:

Staré pověsti centrální Evropské unie – Silák Kazi

„Mám radost,“ svěřila se kněžna Libuše své sestře Kazi. „V chráněné krajinné oblasti máme krásný úkaz ekologické diverzity – obrovského divokého kance. Dokonce pomáhá i s vyháněním neukázněných lidských návštěvníků. A ti ukřičení vidláci s podupaným polem ať jsou zticha – beztak platíme dotace za neobdělanou půdu.“

Kazi poslouchala jakoby netečně, ale v očích se jí zablesklo. Byla to pravá žena – chlupaté pracky jako lopaty, mohutná záda a na vypracovaných prsou náhrdelník se zuby divé zvěře.

O dva dny později seděl na knížecím hradě Sudivoj se svým potomkem neurčitého pohlaví Bivojem. Bivoj sedělo duchem nepřítomno, vytrhávalo si zbytky obočí a zálibně se prohlíželo v zrcadle. Náhle Sudivoj zvolal: „Podívej, to je neuvěřitelné, jakási žena nese na zádech obrovského divočáka.“ Když Bivoj spatřilo mohutnou silačku, tváře mu zčervenaly jako růže. „Znáš ji, otče?“

Kazi držela kance za uši, a když přišla až nahoru, mrštila jím obrovskou silou přes hlavu.

„Nezabíjej ho, Kazi,“ volali občané, „je součástí ekosystému.“

„Držte huby, jsem žena a síla, tvrdost a trochu toho machrování jsou mou přirozeností,“ odpověděla drsným hlasem Kazi a propíchla kance mečem.

Bivoj se rozplakalo, ale obdivovalo Kazinu sílu a rozhodnost.

„Uspořádáme na Kazinu počest nealkoholickou hostinu, přičemž zákaz kouření je samozřejmý,“ navrhl Sudivoj.

„Můj potomek Bivoj ti tam věnuje kožený pás se stříbrným kováním…“

„Ráda bych s Bivojem uzavřela registrované partnerství. Tebe, Sudivoji, o nic nežádám, neb žádání o ruku a vůbec rodiče jsou přežitek, prostě si ho ještě dnes odvedu.“

Pak vyrazily(i?) na úřad.

Konec (světa se blíží.)

Jdu koupit dcerce růžové tričko s bílou kočičkou.