Článek
Nejprve trocha statistiky:
Nejprve trocha statistiky: 1) 89 % smrtelných nehod způsobí střízliví řidiči.
2) Na počet absolvovaných kilometrů se nejčastěji zabijete na motorce, pak při chůzi pěšky, pak na kole, pak dlouho nic a pak teprve auto, loď a ještě 10x méně letadlo. Ale i na té zdaleka nejrizikovější motorce – máte cca jedno úmrtí až za deset miliónů kilometrů (v průměru).
Statistika se dá udělat na všechno, vzít si z ní, co potřebuji, udělat jednoduchý graf a mám argument. Často zavádějící argument. Podobně se osobně dívám na statistiky klesajícího počtu smrtelných nehod, v údajné závislosti na přísných trestech za drobná porušení pravidel silničního provozu.
Protože jak to v praxi funguje? První člověk, o kterém jsem se dozvěděl, že přišel na čas o řidičák, byl nynější europoslanec Petr Mach, se kterým bych nikdy nikam nejel (hlavně ne až do Bruselu), protože jezdí tak opatrně a pomalu, že se to prostě nedá. Ale vyprávěl mi, že nevěděl o nějaké kameře, okolo které jezdil každý den z práce domů, a většinou to tam do kopce na čtyřproudovce-dálničce „rozhulil“ na 58–60 km/h. Sedmkrát.
Druhým byl z podobného důvodu neméně slušný a opatrný pecký taxikář pan Cupal, kterého si místní tolik nevolají, protože jezdí do Trutnova (25 km) zhruba o 10 minut déle než jeho konkurenti...
Kamerový systém je také výbornou pastí na sporadické návštěvníky Prahy, kteří pamatují, že padesátka bývala po dálnici až při sjezdu z Pankráce k Nuselskému mostu. Teď je však velmi zrádná už na dvoukilometrovém úseku od Kačerova, na šestiproudové přehledné dálnici bez možnosti výskytu chodce. No a kam dát kameru? Pochopitelně sem, ne někam před školu. Všichni Pražáci to vědí, auta zde jedou preventivně 40 km/h, tachometry totiž ukazují o cca 10 % víc, než je realita. Ale pokud o kameře nevíte, tady by za slunečného dne a slabého provozu – jel 80 i svatej. Tak pár „pirátů“ z venkova, co jeli s dětmi v neděli do zoo, přišlo o papíry. Hurá.
Já upřímně fandím policejním kontrolám v pátek večer u diskoték a venkovských zábav, protože tam se skutečně „zachraňují“ životy. Nebo měření rychlosti v centrech měst, na nepřehledných místech a u škol – kde i 50 je nepřiměřená rychlost. Ale zrovna tak si myslím, že kamerové systémy akorát šikanují normální řidiče (často může jít i o živobytí živitele rodiny) a jde jen o formu jakési další daně placené obyvatelstvem.
Brzy někoho napadne, že čip měřící rychlost může být rovnou povinně v autě. Vždyť moje přenosná navigace stojí asi 3000 Kč – to nebude v ceně auta skoro nic. A bezpečně to pozná, kudy jedete, jaká je tam povolená rychlost a kolik právě jedete. Stačí jen po jízdě či během ní automaticky poslat data na dopravní inspektorát. Pokročilejší verze systému vám pak auto rovnou preventivně vypnou – podobně jako když na vás teď hulákají kvůli pásu.
„Bing, bing – právě jste v rozhodném období pošesté překročil povolenou rychlost; bing bing – auto jede v pohotovostním režimu rychlostí 10 km/h, jsou puštěné výstražné blinkry, zajeďte ke krajnici a vypněte motor, policie byla informována; bing bing.“
Chcete to?
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz