Článek
Pozoruhodné byly reakce na zabití novinářů listu Charles Hebdo v Rusku. Prezident Vladimir Putin kondoloval francouzskému prezidentovi Françoisi Hollandovi a ještě s ním mluvil telefonicky. Pod nejvyšší oficiální úrovní se věci začaly odvíjet okamžitě po oznámení o teroristickém činu.
Náladu jisté výseče ruské společnosti vyjádřil post na Facebooku s následujícím obsahem: „Vážení islámští teroristé, přijeďte prosím do Moskvy a zničte Echo Moskvy a Dožď!“ Jde o jedny z posledních ruských nezávislých stanic. Podobně se zachoval ultraradikální pravoslavný aktivista Dmitrij Enteo, který pochválil pařížské vrahy za zavraždění „psů, kteří uráželi nejen Proroka, ale i Krista“.
Další linii nastolil generální ředitel moskevského Centra politické informace Alexej Muchin, který sdělil, že v teroristickém činu v Paříži „je cítit ruka jistých tajných služeb... Paříž tak možná byla ,potrestána‘ za pokus vyřešit ukrajinskou krizi prostřednictvím Ruska“.
Zajímavější ale byly výstupy lidí, kteří v ruské politické hierarchii stojí výš. Předseda zahraničního výboru Státní dumy Alexej Puškov na svém Twitteru francouzsky napsal: „Teroristické útoky ve Francii i v Rusku pocházejí ze stejného zdroje. Další důvod, proč spolupracovat, nikoli jít do konfliktu.“
Šéfka televizní stanice RT (Russia Today) Margarita Simonjanová na dálku setřela jedince jako Muchin: „Zaráží množství lidí, kteří zdánlivě vypadají rozumně, ale vážně se domnívají, že masakr v Paříži zařídily USA. Co ti lidi mají v hlavě? Pohankovou kaši?“
Simonjanové také patří nejkonkrétnější vyjádření myšlenky, která v ruských politických kruzích rezonuje nejspíš koordinovaně: „Třetí světová začne ještě za našeho života, a to brzy. Rusko a Západ budou v této válce na stejné straně barikády. To je přece zřejmé.“
Dokonce i pěvec ruského militarismu, spisovatel Alexandr Prochanov vyzval: „Dost bylo rozmíšek s Evropou, spojme se proti terorismu!“ Pokračoval ovšem tvrzením, že se „ti srandisti“ (novináři ze Charles Hebdo) o svůj osud postarali sami a že omezení svobody projevu, které nasadili teroristé, se bude muset vzít vážně. V tomto dvojím postoji tkví také největší problém.
Nastolení spolupráce se Západem v důsledku například stažení ruských vojáků z Donbasu výměnou za zrušení sankcí by Putinovi vytrhlo trn z paty. Vyhovovalo by i těm západním politikům, kteří zas nevědí, co dál s Ruskem.
Naději, že takovéto usmíření povede k dobrým vyhlídkám, lze zaznamenat u některých lidí i v Česku. Pragmaticky to vypadá lákavě. Až na jednu vadu. Radikální islamisté a ruský mainstream společně odmítají určité hodnoty. Jako na potvoru jsou to ty, na nichž stojí západní způsob života. Jde o svobodu projevu a právo neuposlechnout mocné.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.