Vyčerpaní, pokrytí bahnem a neskutečně hladoví – to byly základní rysy švédských sportovců, kteří měli za sebou jednu z etap extrémního závodu vedoucího srdcem ekvádorského deštného pralesa. Seděli a otevírali své jídlo v konzervách, když si jeden z členů týmu, unavený Mikael Lindnord, všiml, že je koutkem oka sleduje zanedbaný a utrápeně působící toulavý pes.

Před sebou měli milovníci dobrodružství nebezpečné 30kilometrové putování pralesem, ale našli v sobě trochu soucitu a psovi dali velkou masovou kuličku. Nijak nad tím už více nepřemýšleli, najedli se, a když vstali, aby vyrazili na cestu, pes vstal s nimi. Když vyšli, pes je následoval. A už nepřestal.

V hlubokém bahně musel tým Arthurovi několikrát pomáhat.

V hlubokém bahně musel tým Arthurovi několikrát pomáhat.

FOTO: Team Peak Performance

Skupinu čekaly dvě finálové pasáže závodu. Nikoho by však nenapadlo, že by snad bylo možné je absolvovat společně se psem. Netrvalo dlouho a pes dostal jméno – Arthur. A tým měl z nového parťáka radost – pomáhal mu do strmých kopců a tahal ho z hlubokého bahna, do kterého přece jen zapadal ještě více než zbylí členové týmu. A když nadešla chvíle, kdy se měl tým nového člena kvůli jeho bezpečnosti zbavit, tak prostě odmítl.

Nové přátele neopustil

„Arthur následoval náš tým až ke kajakům. Když mu došlo, že plánujeme vyrazit na moře, tak silně zneklidněl. Najednou byl extrémně vystresovaný. Organizátoři doporučili nebrat jej na poslední etapu a my jsme je chtěli poslechnout kvůli jeho vlastnímu bezpečí – pes v kajaku se nezdál jako dobrý nápad,” popisoval jeden z členů týmu pro švédská média.

Mike, Simon, Staffan a Karen položili své kajaky na vodu a vyrazili na bezmála 60kilometrovou trasu podél pobřeží. To bylo však na Arthurovy nervy moc. Nevydržel na břehu sledovat, jak mu odplouvají přátelé, a bezmyšlenkovitě skočil do vody, začal plavat a tým následoval.

Arthur se měl od týmu oddělit při jízdě na kajacích. Jenže Arthur by radši položil život, než aby o svou novou smečku přišel.

Arthur se měl od týmu oddělit při jízdě na kajacích. Jenže Arthur by radši položil život, než aby o svou novou smečku přišel.

FOTO: Team Peak Performance

A to bylo pro změnu zase moc pro Mikaela, který mu dal najíst, když ho poprvé zahlédli. Pomohl trápícímu se psovi do kajaku a vydal se s ním na nebezpečné putování. Za své gesto si vysloužil obrovské ovace od všech, kteří sledovali vyplutí týmu na pobřeží.

Čekání na e-mail

Nakonec celá pětice dorazila úspěšně do cíle. Velká námaha si však na Arthurovi vybrala svou daň a vypadal ještě hůře, než když jej potkali poprvé. Švédové neváhali a rozhodli se jej vzít k veterináři a zaplatit za jeho ošetření.

V této chvíli už Mikael Lindnord přemýšlel o tom, že by si Arthura rád nechal, aby nežil dál na ulici. Požádal švédský zemědělský úřad o povolení pro transport psa do Evropy. To nakonec skutečně přišlo, a tým tak odlétal po několika dnech bohatší o jednoho člena. Toho teď však ještě čeká čtyřměsíční karanténa, než bude moci být se svým novým pánem.

Pes Arthur po příletu do Švédska

Pes Arthur po příletu do Švédska

FOTO: Krister Göransson/Team Peak Performance

„Skoro jsem se u počítače rozbrečel, když jsem obdržel kladné rozhodnutí od zemědělského úřadu. Teď ho čekají čtyři měsíce v karanténě, ale budeme za ním v mezidobí snažit jezdit tak často, jak to bude jen možné. Už se na něj neskutečně těším. Přiletěl jsem do Ekvádoru, abych vyhrál světový šampionát, a místo toho jsem našel nového přítele,” dodal dojatý muž.