„Už samotný porod byl šílený. Trvalo dvaačtyřicet hodin, než se všechna štěňata dostala na svět. Když jich bylo venku deset, mysleli jsme si, že je konec. Veterinář ale potom rentgenem zjistil, že jich má Naki v děloze ještě dalších šest. Skončila úplně vysílená na kapačkách s antibiotiky,“ vzpomínal chovatel na první květnový týden. Komplikovaný porod podle něho nakonec přežilo 12 štěňat. A u Kybiců začal doslova blázinec.

„Museli jsme udělat na zahradě ohradu a velký kotec. První týden jsme se u nich střídali nepřetržitě 24 hodin. Máma jich byla schopna nakojit maximálně šest, zbylou půlku jsme vždycky krmili mlékem z flašky. Pak jsme je zase prostřídali. Dneska jim je sedm týdnů, váží kolem osmi kilogramů a denně spořádají dvě kilová kuřata, kilo hovězího, tři čtvrtě kila rýže a pět pytlíků piškotů,“ pokračoval Kybic.

Psi mají už i svá jména. „Všechny začínají od S jako Sára, Suri, Sandor nebo Sifle. Ze začátku jsme je oslovovali podle barevného obojku. Teď už je od sebe rozeznáme, každý je totiž jiný. Liší se velikostí a rozložením barevných znaků na srsti,“ uvedl dále Kybic.

Nechají si jen dva

Hříčka přírody se velmi rychle rozkřikla mezi lidmi. „Dveře se zvědavci se u nás netrhnou. Dokonce se k nám objednala i mateřská škola. Jsme rádi, pejsci si potřebují zvykat na cizí lidi. Příští týden si už pro ně přijedou první zájemci. Někteří jsou i z ciziny, například z Rakouska nebo ze Španělska. Až to přijde, tak to určitě obrečíme. Sami si necháme jen dva pro radost,“ uzavřel Kybic.

Velký švýcarský salašnický pes je horské plemeno. Váží okolo 70 kilogramů. I přes svůj impozantní zjev má mírnou povahu. V každé situaci se chová nebojácně a jistě. Patří mezi ostražité hlídače a ochránce. K dětem je milý, brzy si k rodině vybuduje silné pouto. Feny mají v jednom vrhu v průměru šest štěňat.