Češi se do změny místa moc nehrnou

Za posledních šest měsíců změnilo práci téměř 16 % Čechů, loni to za stejnou dobou bylo jen 10 %. Na 20 % se zvýšil počet těch, kteří museli svého zaměstnavatele opustit z osobních důvodů, jako je například stěhování či nemoc. Naopak touha po lepších pracovních podmínkách vedla k odchodu mnohem méně lidí (22 %) než na počátku roku. Mezi důvody, proč lidé měnili zaměstnavatele ve druhém čtvrtletí, jasně vládlo propouštění kvůli reorganizaci (34 %). Vyplývá to z pravidelného průzkumu Workmonitor společnosti Randstad.

„Mírně zvýšený pohyb na trhu práce ovlivnily ještě reorganizace a změny ve firmách počátkem nového roku. Nejvíce lidí změnilo práci ve službách (15 %) – z čehož čtvrtina připadá na finanční sektor − a v obchodě (14%), kde opět čtvrtinu tvořili zaměstnanci z oblasti telekomunikací. Nejstabilnější pozice byly naopak v administrativě, státní správě a také ve zdravotnictví a v pečovatelských oborech,“ konstatuje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad s tím, že největší pohyb se týkal nejmladší věkové skupiny lidí do 24 let, pro něž je častější změna zaměstnání přirozená a vyplývá z logické potřeby vyprofilovat si směr budoucí kariéry.

Procento lidí, kteří změnili práci, bylo nejvyšší v Jihomoravském kraji (22 %), Praze (21 %) a v Moravskoslezském kraji (19 %). Logickým vysvětlením je fakt, že je zde nejvíce institucí z oboru finančních služeb a telekomunikací, v případě obou moravských krajů je silně zastoupen i výrobní průmysl, který figuroval na třetím místě v žebříčku sektorů s největším počtem změn zaměstnání. Nejstabilnější zaměstnanci jsou naopak v Pardubickém, Královéhradeckém a Olomouckém kraji.

Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy ale pohyb zaměstnanců u nás nevypadá tak dramaticky. U našich sousedů v Německu a Polsku se změny zaměstnání dotkly více než 20 % lidí, pětina zaměstnané populace změnila práci také na Slovensku. Ve Španělsku, Itálii nebo ve Velké Británii to byla čtvrtina a v USA dokonce třetina zaměstnaných lidí.

„Zatímco v případě našich nejbližších sousedů nebo anglosaských zemí se větší migrace dá přičíst rozbíhající se ekonomice, pro jihoevropské státy platí spíše to, že tamní nejmladší generace zaměstnanců obtížně hledá dlouhodobé zaměstnání. Panuje zde mnohem běžnější praxe krátkodobých úvazků a tím pádem i častějších změn práce,“ upozorňuje Púllová.

Češi si nicméně věří. Počet těch, kdo jsou přesvědčeni, že by si v následujícím půl roce byli schopni najít nějakou jinou práci, se stále drží na vysoké úrovni (73 %). Množství lidí přesvědčených, že by získali práci odpovídající té současné, vzrostlo oproti minulému čtvrtletí dokonce na 62 %.

„Realita na pracovním trhu jim dává za pravdu. Na růst ekonomiky nejdříve zareagovaly výrobní firmy, zejména v automobilovém a strojním průmyslu, a rovněž zpracovatelský průmysl, kde poptávka po pracovnících markantně roste. Největší zájem je o pozice ve výrobě a o odborné technické profese, a to bez ohledu na stupeň dosaženého vzdělání. V sektoru služeb – s výjimkou IT, kde je poptávka po lidech neustále vysoká – a v administrativě se růst ekonomiky projeví až po delším čase,“ říká Hana Púllová.

Pokud nejsou okolnostmi nuceni, Češi sami se do kariérních změn obvykle příliš nehrnou. Roli v tom jistě hraje i fakt, že většina je se svým zaměstnavatelem spokojena. Jen absolutní menšina (3 %) se v průzkumu Randstad Workmonitor vyjádřila, že jsou v práci velmi nespokojení. Dvě třetiny naopak uvedly, že se zaměstnavatelem vycházejí dobře. Proto ani nepřekvapí, že novou práci si počátkem léta aktivně hledalo pouze 8 % zaměstnaných, pasivně otevřeno novým nabídkám bylo 79 % dotázaných, což je nejméně ze všech uvedených zemí.