Firmám chybějí lidé s postižením

Zdaleka nejrozšířenější formu kompenzace při nesplnění této povinnosti představuje nákup výrobků a služeb v režimu náhradního plnění, který využívá na 95 % dotčených společností. Náhradní plnění však může být velmi problematické, zvláště často preferovaná přefakturace zboží, která je podle aktuálního stanoviska MPSV již za hranou zákona.

Plných 77 % respondentů v průzkumu uvedlo, že jejich společnost osoby se zdravotním postižením v určitém počtu zaměstnává, avšak zákonem stanovený čtyřprocentní podíl OZP zaměstnanců (povinný pro firmy a instituce s více než 25 zaměstnanci) splňuje pouze necelá čtvrtina z nich. Průměrný podíl OZP ve zbylých společnostech dosahuje 1,54 %.

„Dvě pětiny ze všech respondentů průzkumu poukazují na nedostatek vhodně kvalifikovaných lidí s postižením mezi uchazeči o zaměstnání. Zdá se proto velmi pravděpodobné, že o ty, kteří splňují nároky zaměstnavatelů, bude čím dál tím větší zájem. Zejména pokud dojde ke zpřísnění kontrol využívání náhradního plnění anebo k jeho úplnému zrušení při některé z očekávaných novelizací souvisejících zákonů,“ uvedl Tomáš Dombrovský, analytik společnosti LMC, která průzkum realizovala.

Zdaleka nejčastější formu kompenzace při nesplnění daného čtyřprocentního limitu představuje nákup výrobků nebo služeb v režimu tzv. náhradního plnění – přednostně jej využívá 74,3 % zaměstnavatelů. Další pětina společností (21,3 %) volí náhradní plnění v kombinaci s odvodem do státního rozpočtu. Výhradně platbu kompenzace do státního rozpočtu upřednostňuje pouze 4,4 % firem.

Primárním účelem náhradního plnění je podpořit práci lidí s postižením na chráněném trhu, proto v jeho rámci mají být vedeny jen faktury za takové výrobky nebo služby, na jejichž zajištění se podílejí OZP zaměstnané dodavatelem, který má ve svých řadách více než 50 % OZP. Kompenzace formou přímého odvodu do státního rozpočtu za jednoho chybějícího zaměstnance OZP představuje částku 61 020 korun (dvojapůlnásobek průměrné mzdy).