Autisté mají omezené sociální dovednosti, jsou neobratní ve vyjadřování. Neumějí z lidské tváře vyčíst náladu, nepřiměřeně proto reagují. Nerozumí vtipu. Mají v oblibě pravidelnost a řád. Na nátlak reagují agresivně.

"Využití hry při terapii omezí u nich problémové chování, dá jim pocit sociální sounáležitosti a je pro ně také silně motivující," shrnul odborník. Ocenil, že posunu, kterého lze díky hře dosáhnout, by jinak sotva bylo dosaženo. Jeho zkušenosti potvrzují i mezinárodní studie.

Hry vrstevníky sbližují

Přínos počítačové hry pro mírnění symptomů poruchy autistického spektra je podle Bittmana zhruba trojí - první je trávení volného času. Klienti mají ve svém volnu stejnou zábavu jako jejich vrstevníci, tedy hrají hry, což je zároveň sbližuje, protože mají shodná sociální komunikační témata.

Dalším přínosem je zapojení herních aktivit do odměnového systému. Řada klientů nechce spolupracovat, považuje léčbu za zbytečnou. "Takže je to taková trošku obezlička, na co je nalákat, a třetí taková velká oblast, kde využíváme herních aktivit, je problémové chování," řekl Bittman.

Nácvik sociálních dovedností

Autisté nezvládající kontakt s okolím, uchylují se k agresi, vulgarismům či destrukčnímu chování. Bittman zjistil, že vnitřní napětí u autistů se vybije ve hře, a tak nevhodné chování ani nenastane. "V rámci prevence výbuchu hrají hry s agresivní tématikou, kdy negativní emoce ventilují prostřednictvím hraní, stříleček a podobných her," vysvětlil.

Autistům pomáhají hry i v nácviku sociálních dovedností, což je pro ně jinak velmi obtížné. Při hře si například sestavují postavičku s různými výrazy obličeje. Pomůže jim to v orientaci v lidských tvářích. Pochopí, že každá grimasa něco znamená, na zamračení tak už nereagují neadekvátně úsměvem a na úsměv výbuchem. Tuto spojitost před léčbou nechápali.

"Pokud se do léčby zapojí rodina i škola a dítě je ochotno spolupracovat, tak přínos počítačové hry je jednoznačně kladný," shrnul Bittman.