„Zatímco každý Čech vlastní v průměru 0,8 gramu zlata, průměrný Němec má 122 g zlata, tedy 150krát více,“ okomentoval dostupné údaje o zlatých zásobách domácností analytik portálu Zlato.cz David Marášek. Zlaté snubní prstýnky přitom začínají váhově zhruba na 1,9 gramu.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Jen čtyři procenta českých střadatelů vkládají své volné peníze částečně i do zlata, vyplynulo z loni realizovaného průzkumu pro Finanční a ekonomický institut. Osm procent lépe situovaných Čechů nakupuje jako investice nemovitosti.

Češi ukládají peníze, které jim zbývají, především do bank. Podle České bankovní asociace měli obyvatelé ČR ke konci minulého roku u bank uloženo 1881,5 miliardy korun, což bylo meziročně o 5,5 % více.

Z dalších průzkumů vyplývá, že více než polovina Čechů volí některé z forem účelově vázaných spořicích produktů, nejčastěji penzijní připojištění nebo stavební spoření.

Češi, kterým zbývají větší peníze, se však přece jenom začínají ke zlatu jako vhodnému úložišti hodnot více obracet. Vyplývá to ze zprávy tuzemské společnosti Golden Gate CZ, v níž uvedla, že loni v meziročním srovnání zaznamenala dvojnásobný prodej investičního zlata a stříbra. Minulý rok v ČR prodala 1,2 tuny investičního zlata.

Zlato kumulují Čína či Rusko

Analytik portálu Zlato.cz David Marášek poukazuje na to, že světové zásoby ještě nevytěženého zlata se tenčí, protože ho v posledních letech masově skupují velké státy jako Čína a Rusko. Předpokládá, že v dlouhodobém horizontu cena zlata měřená penězi poroste.

„Čína či Rusko výrazně kumulují zlato ve svých rezervách. Ročně ho shromažďují mezi 100 a 200 tunami. Jejich cílem je zavedení nového měnového uspořádání. Obě země by totiž rády podložily své měny zlatem. Téměř polovina světové poptávky po zlatě vychází z Číny a Indie. Čína zároveň těží nejvíce zlata na světě, za ní následují Austrálie a Rusko,“ uvádí Iveta Polášková z České národní banky (ČNB)

Zdroj: Právo

Zlatý poklad státu ČNB rozprodala

Většinu českého zlatého pokladu, konkrétně 56 tun, ČNB rozprodala v letech 1997 a 1998. Dodnes se přesně neví, kde toto zlato skončilo, spekuluje se o Švýcarsku a Německu. V listopadu 2010 tisk upozornil na to, že se tím Česká republika ve vztahu k tehdejším cenám zlata připravila o 27 miliard korun. Před šesti lety pak ČNB informovala, že má na zásobách něco přes dvanáct tun zlata.

Kromě centrálních bank zahrnují zlato do svých investičních portfolií především konzervativní investoři.

„Všeobecně je pro svou vzácnost a trvanlivost vnímáno jako důležitý uchovatel hodnoty. Obzvláště patrné je toto vnímání zlata v některých zemích Asie, kde lidé často nemají důvěru ve stát, banky a dnešní nekryté peníze,“ uvádí dále analýza ČNB z listopadu loňského roku.

Centrální banky jsou stále největším držitelem zlatých zásob. Ke konci roku 2014 držely zhruba 30 900 tun zlata, tedy asi pětinu veškerého zlata, které kdy bylo vytěženo. Nejvíce zlata je koncentrováno ve vyspělých zemích západní Evropy a Severní Ameriky.

„Významné množství vlastní také Mezinárodní měnový fond, a to přes 3000 tun. Největší množství zlata prodala mezi lety 2000 a 2015 centrální banka Švýcarska, největším nakupujícím pak byla čínská centrální banka,“ uvádí ČNB.

Role zlata v mezinárodním měnovém systému

Zlato si udrželo významnou pozici i přes pokles jeho významu v portfoliích centrálních bank. Je využíváno k posílení bankovního systému a ke zvýšení likvidity na finančních trzích, uvádí ČNB.

Zlato bylo hlavním stavebním kamenem mezinárodního měnového systému stovky let. Po první světové válce však byla jeho role významně omezena.

Ve 30. letech 20. století začaly centrální banky zlatý kov ve svých rezervách redukovat, své zlaté standardy rušily. Zlato se do mezinárodního měnového systému navrátilo po druhé světové válce. Bylo úzce spjato s americkým dolarem.

Role zlata však skončila po uzavření tzv. zlatého okna v srpnu roku 1971, jímž byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato.