Článek
Sociologický ústav a společnost Gender Studies (GS) se pustily do analýzy mapující rozdíly v odměňování mužů a žen v produktivním věku. Pro srovnání použili výzkumníci data Českého statistického ústavu (ČSÚ) a Eurostatu z roku 2013. Česko z tohoto srovnání vyšlo jako pátá nejhorší země v Evropě, kde nejenže ženy berou minimálně o pětinu nižší plat, ale v důchodu po dlouhých mateřských pak živoří.
Nerovná výše výdělku je jev, který lze najít prakticky v každé evropské zemi. Zatímco se ale rozdíly v příjmech v Unii pomalu, ale jistě snižují, u nás se rozdíly naopak zvyšují.
Největší rozdíl při návratu po mateřské
„V zemích Evropské unie se pohybují platové rozdílnosti mezi muži a ženami mezi 16 až 17 procenty, v Česku to dlouhá léta ne a ne klesnout pod 20 procent,“ říká autorka studie, socioložka Romana Volejníčková.
„Vůbec nejhorší to je u vzdělaných žen, protože čím je jejich pozice prestižnější, tím více se rozevírají nůžky v nerovnosti odměňování. Na vedoucích pozicích rozdíl mezi platy činí 27 procent. Zatímco vysoce postavený muž si průměrně vydělá necelých 63 tisíc korun, hrubý měsíční plat stejně postavené ženy nedosáhl ani na 46 tisíc korun,“ popisuje výsledky analýzy projektová manažerka Gender Studies Klára Čmolíková Cozlová.
„Nejcitelnější je platový rozdíl ve věku, kdy se nejčastěji ženy vracejí po rodičovské dovolené, kdy v případě řetězení mateřské jsou doma i 6 let. Ve věku 35 až 45 let je platový rozdíl podle statistických dat 29,2 procenta.“
Konkrétní měsíční rozdíl je podle socioložky skutečně znát v případě, použijí-li se čísla, která jsou výsledkem průměru. Nikoli mediánu, jak se v poslední době uvádí.
„Medián je prostřední hodnota, která nereflektuje krajní hodnoty,“ upozornila Volejníčková.
„A ty my právě potřebujeme. V roce 2013 činila průměrná hrubá mzda českého muže 29 tisíc a ženy 20 tisíc korun,“ dodala Volejníčková s tím, že medián uvádí stejný průměrný plat ženy, ale muže už jen 24 tisíc měsíčně.
Tento problém trápí Česko už dlouho. „Když jste žena, dostáváte systematicky menší plat. Tak to u nás je posledních dvacet let. A tento stav je zakonzervovaný,“ dodává Cozlová z GS.
Stát zasahovat nebude
Plány, a dokonce i peníze, které by s tím mohly něco udělat, už jsou na obzoru. Stát se však zatím angažovat nechystá. A tak je to nyní na krajích a soukromých a neziskových organizacích.
Evropské sociální fondy delegovaly na ministerstvo práce a sociálních věcí operační program, v rámci kterého se mohou jak kraje, tak organizace hlásit o dotace s projekty, které by měly napomoci ženám vracet se dříve do práce a bojovat o příjmy srovnatelné s muži.
„Jde například o školky, které by přijímaly děti už od dvou let, nebo programy podporující flexibilní úvazky. Zaměstnavatelé by měli být podporováni v tom, aby se jim vyplatilo zaměstnávat i lidi na částečné úvazky. Takovým projektům by mělo být uhrazeno 80 procent nákladů a dvacet by představovalo jejich spolufinancování,“ vysvětlila Cozlová.
Na nějakou formu částečného úvazku v Česku pracuje 9,5 procenta žen a 2,5 procenta mužů, zatímco v EU je to průměrně 32 procent žen a devět procent mužů. Kromě toho, že je v Česku částečný úvazek méně využíván, je také špatně nastaven.