Vyplývá to z výsledků průzkumu Československé obchodní banky (ČSOB), které má Právo k dispozici.

„Skoro desetina firem, konkrétně devět procent, zakusilo tuto praktiku na vlastní kůži a 16 procent se s účelovým podáním insolvenčního návrhu setkalo u svých obchodních partnerů,“ komentoval pro Právo výsledky průzkumu Petr Manda, výkonný ředitel útvaru Firemní bankovnictví ČSOB.

Šikanózním insolvenčním návrhům čelila v posledních letech podle verdiktů soudů i řada stavebních firem. Například jihlavské stavební společnosti PSJ přiřkl předloni Městský soud v Praze za neopodstatněný insolvenční návrh náhradu materiální újmy milión korun.

Každý třetí návrh zamítnut

Za posledních šest let vzrostl počet insolvenčních návrhů podle údajů z insolvenčního rejstříku z 5300 na více než 35 tisíc případů ročně. Loni jich sice mírně ubylo, o změnu trendu se ale podle expertů rozhodně nejedná. Upozorňují, že ve více než třetině případů bylo v posledních letech řízení zastaveno či návrh byl soudem zamítnut nebo odmítnut.

Většina firem sice nekalým pokusům o zatažení do insolvence nečelila, řada z nich se však má raději preventivně na pozoru. „Ačkoliv jsem se osobně se zneužitím insolvenčního návrhu nesetkal, vím, že v mém oboru podnikání představují šikanózní návrhy velký problém. Některých výběrových řízení se raději ani neúčastním, protože se u nich takovéto nekalé praktiky dají předpokládat,“ sdělil Právu například Radek Zabloudil, majitel firmy Z&Z, která se zabývá výrobou a montáží stínicí techniky a garážových vrat.

Soud návrhy řešit musí, firmy to popškozuje

Soud má povinnost návrh, i když je třeba šikanózní, přijmout a insolvenční řízení zahájit. Insolvenční návrh bývá v insolvenčním rejstříku zveřejněn do dvou hodin od podání, snadno se tak mohou do něj dostat i ti, kteří ve skutečnosti nikomu nic nedluží.

Šikanózní návrh může firmu, jejíž název se objeví v rejstříku, vážně poškodit. Může mít kvůli tomu omezené nakládání s vlastním majetkem, banka jí může odmítnout poskytnout úvěr či může zkrachovat její žádost o dotace z evropských fondů. Především ale záznam v rejstříku automaticky znejistí jakéhokoliv obchodního partnera.

Pětina firem podle průzkumu ČSOB využívá insolvenční rejstřík pro kontrolu obchodních partnerů před uzavřením každého kontraktu. Pětina firem důvěřuje stávajícím partnerům a kontroluje takto jen ty nové, další pětina firem provádí kontrolu pouze před uzavřením větších obchodů. Insolvenční rejstřík jako vodítko alespoň občas využívají téměř dvě třetiny firem.

Zaveďme poplatek, radí odborníci

Problémem podle odborníků je, že zatímco při podání žaloby u soudu se hradí poplatek pět procent z žalované částky, podání insolvenčního návrhu nestojí navrhovatele nic. Soudní poplatek 2000 korun se platí až při rozhodnutí soudu o návrhu, což může trvat několik měsíců.

„Omezit šikanózní věřitelské návrhy by mohlo zdražení celého procesu. Společně s insolvenčním návrhem by soudy měly požadovat zaplacení soudního poplatku, případně i složení zálohy 50 tisíc korun. Ta by mohla sloužit také jako jistota pro dlužníka, pokud by se ukázalo, že insolvenční návrh není důvodný,“ řekl advokát Dušan Sedláček, expert na insolvenční řízení z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners.

Šikanózní insolvenční návrhy se podle něj typicky objevují v sektorech, které stojí na dlouhodobých a opakujících se vztazích, kde hrozí riziko sporů. „Nejvíc jich je ve stavebnictví.

Častým cílem jsou známé společnosti, kde hrozí reputační riziko,“ upozornil Sedláček.

Legislativní úpravy, které měly před třemi lety šikanózní návrhy omezit, podle expertů příliš nezabraly. Problematikou insolvencí a exekucí se nyní zabývá rekodifikační komise pod vedením místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy. Nový občanský soudní řád, který komise připravuje, má sjednotit do jediného zákona všechny typy civilního soudního řízení.

„Řešení úpadku dlužníka v insolvenci oddlužením, konkurzem nebo reorganizací proběhne jen tehdy, je-li zřejmé, že exekučně nemohou být uspokojeni všichni známí věřitelé, tj. především vyloučení věřitelských návrhů ohledně pohledávek, které nejsou kryty exekučním titulem,“ řekl Právu Fiala.

Smyslem je podle něj poměrné uspokojení věřitelů. „Zahájení insolvenčního  řízení tak bude možné na návrh dlužníka, v případě věřitele to bude možné jen tehdy, pokud bude mít v ruce exekuční titul. Případně bude moci být zahájeno na návrh exekutora, jestliže při provádění exekuce zjistí dlužníkovo předlužení,“ uvedl Fiala s tím, že nyní je vedení řízení mimořádně silně ovlivňováno věřiteli, a může se tak stávat nástrojem boje mezi podnikateli.