Vyplývá to ze studie Jiřího Šatavy a Štěpána Jurajdy „Budete mít nárok na důchod“ z centra Idea – Cerge-EI Národohospodářského ústavu.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

V Česku navíc správa sociálního zabezpečení sama neupozorňuje a bez vyžádání neinformuje budoucí důchodce o očekávatelné výši jejich penze ani o tom, že by jejich důchod mohl být pro nesplnění zákonných podmínek v ohrožení, upozorňuje studie.

Většina lidí tak má jen velmi předběžně tušení, jaká penze na ně čeká. O tom, kolik mají vlastně odpracováno let, mají Češi a Češky ještě větší nejasno. A řada lidí by tak mohla být v době, kdy by chtěla odejít do penze, velmi nepříjemně překvapena.

Problém spočívá v tom, že pro nárok na starobní důchod je dnes nutné splnit podmínku dosažení důchodového věku, která se postupně prodlužuje, či naspoření potřebné doby pojištění. Po roce 2018 bude nutné pro získání důchodu být pojištěn alespoň 35 let.

Pozor na dlouhodobé pobyty v zahraničí

Donedávna měl prakticky každý, kdo odcházel do penze, odpracováno kolem 40 let, část z doby komunismu. Dnešní pracovní kariéry, upozorňuje studie, jsou ale často přerušovány dlouhodobými pobyty v zahraničí, prodlouženým pobytem mimo trh práce po rodičovské dovolené atd.

Automaticky se tak spoléhat, že prodlužující se věk odchodu do penze bude sám na nutnou dobu 35 let stačit, se může ukázat jako chyba. Podle nových předpisů se například do doby penzijního pojištění přestává započítávat po roce 2009 například období studia.

Komu se nezdaří, tomu vznikne nárok na důchod až při dosažení věku o 5 let vyššího, než je standardní věk odchodu do penze, ale s podmínkou, že celkově musí mít alespoň 20 let pojištění. Do doby pojištění se započítává doba zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, část rodičovské dovolené, část období nezaměstnanosti a do roku 2009 v omezené míře období studia.

Teoretický příklad pro lepší představu
V budoucnu 56letá žena, která vychovala 2 děti, dosáhne důchodového věku v 61 letech a 2 měsících, uvádí studie Jiřího Šatavy a Štěpána Jurajdy. Předpokládejme, že na základní školu nastoupila v 7 letech a po vystudování střední školy vstoupila na trh práce ve věku 18 let a má tedy započteny jen dva roky studia.
Po studiu hledala rok práci (a nebyla přitom registrovaná na úřadu práce), a má započteny dvě rodičovské dovolené a navíc po skončení druhé rodičovské dovolené zůstala dalších pět let mimo trh práce a věnovala se plně své rodině, kterou živil její muž (nebo pracovala v neformálním sektoru, aniž odváděla pojistné).
Teprve potom nastoupila do zaměstnání, ale ve věku 50 let přišla o práci a od té doby, tj. již pět let, je vedená v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaná. Aby do věku 61 let nastřádala požadovaných 35 let pojištění, musí během příštích pěti let svého života strávit více než dva roky v pracovním poměru nebo si dobrovolně odvádět důchodové pojištění po tuto dobu sama.

Za 1817 korun měsíčně máte klid

Hrozbu nesplnění doby potřebné pro pojištění je možné eliminovat dobrovolnou účastí v systému sociálního pojištění pomocí platby 1817 korun měsíčně po dobu patnácti let. Jednotlivci tak mohou nastřádat potřebnou dobu pojištění i v případě, že nejsou dlouhodobě zaměstnáni nebo nejsou samostatně výdělečně činní. Jenže většina o tom ani neví.

U některých jedinců se přitom může jednat o extrémně výnosnou investici. Studie uvádí příklad 59leté ženy se dvěma vychovanými dětmi, která je dlouhodobě nezaměstnaná, za rok dosáhne důchodového věku, ale její doba pojištění je o pouhý jeden rok kratší než potřebná doba pojištění. Pokud během následujícího roku tato žena nebude dobrovolně měsíčně posílat 1817 Kč pojistného, pak dostane starobní důchod až o osm let později.

Přitom za zaplacení dobrovolného pojistného ve výši pouhých 21 804 korun během následujícího roku by jí tak zajistilo osm let starobního důchodu, který by jinak nezískala. To u průměrného důchodce odpovídá více než miliónu korun. Dobrovolné důchodové pojištění však využívalo pouze kolem šesti tisíc lidí.