Manželství ještě rozvedeno nebylo, byť se fakticky rozpadlo. Jeho manželka má pouze brigádu za pár tisíc korun měsíčně s vysvětlením, že se jinak stará o dva předškoláky.

Když se vzepřel jejím vysokým finančním nárokům, obhajovaným zdražováním a nutností platit dětem členství ve sportovních oddílech, a chtěl výdaje omezit, tak si bez jeho vědomí vzala čtyřistatisícovou půjčku. Tím z něj rázem udělala spoludlužníka.

Když se totiž jeden z manželů smluvně zavazuje ke spotřebitelské půjčce, není k tomu třeba souhlas obou manželů, byť pak vymáhání reálně dopadá na toho, komu na účet plynou peníze ze mzdy nebo živnosti. A tak je tomu i v tomto případě.

Žena půjčku nesplácí, věřitel už neurguje splátky, ale vymáhá celou částku najednou. Peníze z půjčky jsou kdoví kde, byť je málo pravděpodobné, že byly všechny utraceny.

Není prevence 

Protože má manželka pana Jiřího nízký příjem a stav jejího účtu u banky v České republice osciluje mezi nulou a kontokorentem, exekutor logicky „skočil na plat“ jejího manžela, pana Jiřího, a zablokoval jeho účet s tím, že mu strhává drtivou část výplaty.

Právníci, které Právo oslovilo, se shodují, že proti této situaci není preventivní ochrany, neboť závazky vzniklé v době trvání manželství jdou až na výjimky k tíži oběma manželům.

Exekutoři nejprve při vymáhání hledají peníze na účtech a až pak se zabavuje majetek pro dražbu. Takže ve výsledku na to doplatí ten z manželů, který výdělek neskrývá pod polštářem.

Nároky manželky přesahovaly plat Jiřího 

„Je to šok. Nenechával jsem ji bez peněz. Jen nedostávala tolik, na kolik byla léta zvyklá,“ konstatuje pan Jiří.

Z dědictví zaplatil hypotéku na rodinný dům a z toho, co zbylo, dotoval výdaje přesahující jeho výplatu. Jenže rezerva se rapidně tenčila, proto přitahoval kohoutek.

„Jen na jídlo, oblečení a koníčky pro sebe a dvě děti ode mne vyžadovala minimálně třicet tisíc měsíčně. Navíc jsem hradil energie, školky, opravy auta a v domácnosti. Ty nároky už přesahovaly můj plat. Ona sama přinesla pár tisíc s argumentem, že se stará o děti,“ vypočítává pan Jiří. Když žena nedostala částku, o níž se domnívala, že je nezbytná, od manžela, sáhla po půjčce.

Laťka životní úrovně versus marnotratnost

„Nad faktem, že teď exekuční plomba visí na katastru i nad naším domem, krčí rameny s tím, že když tak půjde bydlet ke svým rodičům. Prý jsem si to zavinil sám,“ uzavřel pan Jiří.

Získat půjčku bez vědomí manžela bylo snadné. Souhlas obou manželů není třeba. Na účtu manželky byl navíc dostatečně vysoký kreditní obrat, neboť manžel předtím peníze, které jí poskytoval, posílal na konto, a je spolumajitelka rodinného domu.

„Manželka mi přitom pořád předhazuje nový občanský zákoník s tím, že i po rozvodu je bývalý manžel povinen zachovat exmanželce a dětem stejnou životní úroveň jako před ním, a že proto se zajistila tím, že si vzala půjčku,“ dodal.

Právníci však proti tomu rovněž s odkazem na nový občanský zákoník staví jiný pádný protiargument – marnotratnost. Záleží pak, jak která ze stran sporu u soudu přesvědčivě a věcně doloží své postoje.

„Tyto spory se také často točí kolem toho, že jeden z manželů vyžaduje, aby děti studovaly na školách, kde se platí značné školné, a nárokuje, aby to druhý z manželů spolufinancoval, byť to přesahuje jeho možnosti,“ potvrdil mediátor jedné z pražských poraden.