Dnešní stav je takový, že pokud někdo převádí svůj spoluvlastnický podíl na domě, pozemku či jiné nemovitosti a nejde o převod osobě blízké, musí svůj podíl nejprve nabídnout ostatním spoluvlastníkům.

Ti mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu, nebo se dohodnout jinak. Teprve když spoluvlastníci ani žádný z nich o podíl neprojeví zájem, lze prodat tento podíl cizí osobě. A to za cenu, která byla nabídnuta spoluvlastníkům.

Stávající spoluvlastníci: předkupní právo ještě rok 

Nový občanský zákoník povinné předkupní právo vznikající ze zákona téměř ruší. Předkupní právo se uplatní jen v případě, kdy spoluvlastnictví vznikne na základě nějaké právní skutečnosti, což bude v praxi zejména dědictví či rozhodnutí soudu.

Výjimkou bude spoluvlastnictví vzniklé dědictvím či rozhodnutím soudu – zde bude předkupní právo jen šest měsíců.

I tak však bude platnost předkupního práva časově omezena jen na šest měsíců. Výrazněji se předkupní právo uplatní jen ve specifických případech – u zemědělských farem a u rodinných obchodních závodů.

I při spoluvlastnictví vzniklém na základě dědění či rozhodnutí soudu se předkupní právo nebude týkat převodu podílu na jiného spoluvlastníka nebo na manžela, sourozence a příbuzné v řadě přímé.

Výše uvedené se v plné míře týká spoluvlastnictví vzniklého po 1. lednu 2014. Pokud jde o zákonné předkupní právo stávajících spoluvlastníků, tak to bude trvat ještě jeden rok od účinnosti nového občanského zákoníku a poté zanikne. To nebude platit jen v případě spoluvlastnictví k zemědělskému nebo rodinnému závodu.

Zrušení spoluvlastnictví 

Spoluvlastnictví nemovitosti je velmi ošidná záležitost, takže o podíl nemusejí projevit zájem ani spoluvlastníci, ani cizí kupec. Vztahy mezi spoluvlastníky přitom někdy bývají na ostří nože, zejména ohledně nákladů spojených s údržbou nemovitosti. Lze se ze spoluvlastnictví vyvázat jiným způsobem?

Stávající i nový občanský zákoník vycházejí ze zásady, že nikoho nelze nutit, aby setrvával ve spoluvlastnictví.

Spoluvlastníci se především mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Pokud se to nepodaří, může o zrušení spoluvlastnictví požádat kterýkoli spoluvlastník soud.

Soud má několik možností 

Soud preferuje rozdělení věci, což ale u nemovitosti zpravidla nebývá dobře možné. V takovém případě soud přikáže věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li nemovitost žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

Soud podle současného zákoníku nezruší spoluvlastnictví jen z důvodů zvláštního zřetele hodných, což mohou být například vysoký věk některého spoluvlastníka, jeho vážný zdravotní stav či skutečnost, že v nemovitosti prožil značnou část svého života.