Je to v případech, kdy obsahují pouze obecné konstatování, že spor se bude řešit podle rozhodčího řádu dané firmy, a není v nich určen konkrétní rozhodce. Vyplývá to z nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

„Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná,“ zdůraznil klíčovou větu z daného letošního judikátu Nejvyššího soudu odborný právnický server epravo.cz.

Mnoho spotřebitelů, o jejichž sporu se v rozhodčím řízení právě rozhoduje, a často jde i o stotisícové částky, to ale neví.

Riziko podjatosti

V některých vymezených situacích přitom mají navíc soudy povinnost v následných soudních sporech přezkoumávat platnost výroků rozhodců i přesto, že případnou neplatnost doložky žalovaný spotřebitel sám od sebe nenamítl.

Rozhodčí doložky mají ze své principiální podstaty předcházet vleklým soudním sporům a patří do tzv. mimosoudního řešení.

Hlasujte pro redaktora práva Jindřicha Gintera v boji o novinářskou cenu čtenářů za články o kšeftování s dluhy. Finále už ve středu.

Do smluv se vkládají buď doložky, že spor bude řešit rozhodce ad hoc, tedy ten, kdo je ministerstvem spravedlnosti zapsán v seznamu rozhodců. V podstatě to ale může být téměř kdokoli, kdo nebyl trestán. Riziko podjatosti, jako u soudců, se v případě rozhodců ad hoc nijak neposuzuje.

Může to být i osoba spřízněná s jednou stranou sporu, tedy s tím, kdo lidem půjčuje peníze. V minulosti nebyla taková podezření ojedinělá, a proto se rozhodčí doložky staly terčem kritiky. Dále je však finanční instituce ve smlouvách i vůči spotřebitelům běžně požívají, byť se pravidla řízení zpřísnila.

Soudy výroky rozhodců častěji prověřují a mnohdy je neuznávají. To potvrzuje i Česká finanční a leasingová asociace, která si postěžovala, že soudy teď často pro nějaký formální nedostatek neuznají nárok věřitelské firmy vůči dlužníkovi, potvrzený dřív v rozhodčím řízení.

Odkaz na všeobecné podmínky nestačí

V případě, který Nejvyšší soud na začátku letošního roku uzavřel, soudem veřejně nespecifikovaná leasingová společnost ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí smluv, stanovila, že spory s klienty „budou řešeny rozhodcem vybraným ze seznamu rozhodců vedeného při asociaci leasingových společností ČR“.

To je ale podle soudu v rozporu se závěrem přijatým ve stanovisku Nejvyššího soudu už v lednu 2010.

Nebo ve smlouvě může být zakotveno rozhodčí řízení při Hospodářské a Agrární komoře. S tím se potíže neobjevují. Pochybnosti vždy byly u rozhodců ad hoc.

I když se některé firmy právníků snaží u lidí vzbudit dojem oficiální soudní instituce svým názvem ve stylu „rozhodčí soud“, přímo s justicí to nemá nic společného.

Články Jindřicha Gintera nominované na cenu veřejnosti.