Článek
„Počet nařízených dražeb nemovitostí je poměrně vysoký a neustále se zvyšuje,“ potvrdil člen prezidia Exekutorské komory (EK) Michal Rudý. Zatímco v roce 2009 se podle EK nařídilo 6350 dražeb nemovitostí, loni to bylo více než 14 300.
Že se strach z vynucených dražeb koncentruje právě kolem satelitních městeček, dokazuje jeden příklad za všechny. Obec Zeleneč ve Středočeském kraji, jen pár kilometrů od severovýchodní části Prahy, s dobrým železničním spojením přímo do hlavního města.
Domy, nad nimiž visí hrozba exekuce, by vydaly na celou ulici.
Tato vesnice u polí s původní, starou zástavbou se v letech developerského boomu stala velmi oblíbenou. Má dobře fungující infrastrukturu a samosprávu. Vyrostly zde desítky řadových rodinných domů. Jenže teď už ne všichni obyvatelé mají tolik optimismu a radosti.
„Exekuce a dražby jsou jako Damoklův meč. Visí teď tady nad hlavou, tedy nad barákem kdekomu. Lidi říkají, že ty domy, na nichž má exekutor nalepený svůj flastr, by dohromady vydaly na celou ulici,“ říká jeden ze třicetiletých místních, který pracuje u stavební firmy a ochotně bere dvanáctky i o víkendech, jen aby utáhl splátky hypotéky.
Stránky Registrexekucí.cz (nejedná se o Centrální registr exekucí – pozn. red.) zde skutečně evidují na dvě desítky rodinných domů zatížených exekucí, a tedy potenciální dražbou.
Je to však jen jeden příklad z mnoha. Téměř v každé „developerské čtvrti“ se teď najdou rodinné domy, které pod tlakem věřitelů a exekucí musely za poslední rok změnit rychle majitele. Jen pět kilometrů dál, již ale na území Prahy, byť stále ještě u polí a nových velkokapacitních skladů, se nacházejí další nové adresy „domkařů“. A některé domy jsou opravdu velkolepé – ne žádné domečky jako pro panenku.
Dům radši prodal sám a šel z Prahy
„Musel jsem ten dům rychle prodat, za krkem jsem měl už několik exekucí. Nemělo smysl čekat, až mne oškubou v dražbě. To bych neměl barák, ale dluhy by mi zůstaly. Sice jsem za něj dostal o milión a půl míň, než jsem původně doufal, ale alespoň zbylo na menší dům nějakých padesát kilometrů dál od Prahy s velkou zahradou,“ svěřil se padesátiletý, teď už bývalý Pražák, kterému nevyšlo podnikání s hospodami a dluhy z nich ho vyhnaly.
Ne všechny nařízené dražby na nemovitosti se skutečně realizují. Dlužníci peníze někde seženou. Třeba na jeden rodinný dům v Zelenči byla už dražba vyhlášena s termínem i nejnižším podáním ve výši čtyř miliónů korun. Měla se konat v luxusním hotelu Clarion. V kolonce „vydraženo za“ ale nakonec stojí psáno: „Upuštěno“. Majitel domu a dlužník totiž za minutu dvanáct vše zaplatil i s přirážkami.
Podle Exekutorské komory v polovině z již nařízených dražeb dlužníci nakonec pod tlakem termínu vystěhování dluhy uhradí, a dražit střecha nad hlavou se jim tak nemusí. Mnohdy je to ovšem se zapojením veškerého dalšího majetku a peněz širokého okruhu rodiny, přičemž z dluhů nejsou venku, jen na čas uchrání dům.
Ze záchranářů často oběti
„Dluhovou spirálu už čím dál více řeší také příbuzní neplatičů. Objevují se dlužníci-záchranáři. Nejčastěji jsou to rodiče, kteří se snažili pomoci potomkům a sami do toho spadli,“ tvrdí Tereza Krušinská z bezplatné občanské poradny Remedium.
Fakt, že Češi ve vynucených dražbách stále častěji přicházejí o své nemovitosti, které pak kupují ti, kteří na to mají, vyplývá ze statistik oficiálního systému o dražbách Centrálníadresa.cz, spravovaný Českou poštou. Zatímco v roce 2011 činila celková cena uskutečněných nedobrovolných dražeb 701 miliónů korun, loni to bylo již 1,2 miliardy Kč.